Ty bláho, oddávala jsem na zimní svatbě

Za poslední dva roky jsme byli na deseti svatbách. Ty svatby se konaly na zámku, v kostele, v parku, na statku... Kamarádi a příbuzní se nám brali na jaře, v létě i na podzim. Ale ještě nikdy jsem nebyli na zimní svatbě. A ještě nikdy jsme nebyli na svatbě, na které bych oddávala...

Hanku a jejího teď už manžela jsem poznala na svatbě mojí kamarádky Míši. Hanka je Češka žijící v Magdeburgu, kde si založila svou vlastní jazykovou školu. On pochází z Indie, žije také v Magdeburgu (logicky), pracuje zde v oboru IT a dokončuje své doktorské studium.

Když se Hanka s manželem v létě zasnoubili, měla jsem velkou radost, že do toho, jak se říká, "praští", protože jsou opravdu bezvadný pár. V jejich případě však "mít svatbu" dostalo úplně jiný rozměr, protože se díky rozdílným kulturám a rodinám rozesetým na dvou kontinentech, brali hned 3x! Hned vám to vysvětlím.

První svatba proběhla v Dánsku. Proč zrovna tam? Protože Dánsko je jedinou zemí EU (kromě Velké Británie, která ale není v Schengenu), kde jsou schopni vás oddat v angličtině. Tedy jiném než národním jazyce. Dokonce jsou tak moderní, že si můžete vybrat z dánštiny, španělštiny, němčiny nebo angličtiny. A tak se Hanka s manželem v prosinci vydali do Dánska a nechali se oddat na radnici v Kodani. A tím by to v podstatě mohlo skončit, jenže...

Druhá svatba proběhla po Vánocích v Indii, kde novomanželé absolvovali tradiční hinduistický obřad. Pokud jste někdy v životě viděli indickou svatbu třeba ve filmu, tak to není ani zlomek toho, jak taková svatba doopravdy vypadá. Alespoň podle toho, jak nám ji Hanka popisovala. Přiznám se, že jsem stála s otevřenou pusou.

Nějakým zázrakem se jim sice 3denní slavnost podařilo vmáčknout do jednoho dne (vyškrtli třeba jízdu na slonovi), ale i tak to byla celodenní akce plná rituálů, která trvala až do brzkých ranních hodin. Jen pokreslit Hance ruce henou a nechat kresby zaschnout trvalo téměř 3 hodiny, kdy Hance seděla a nesměla se v podstatě pohnout... Pak si člověk asi opravdu rozmyslí, jestli chce tohle absolvovat ještě někdy v životě znovu... :-)

No, a třetí svatba, ta se konala pro české rodiče a kamarády a byla naplánovaná na leden. Míša mi už na podzim vzkázala, že by nás Hanka a její budoucí manžel na svatbě rádi viděli a že bych mohla pomoct s dekoracemi a koordinací. Ale já jsem bohužel musela odmítnout kvůli mým zdravotním patáliím s nohou. Nebylo totiž vůbec jisté, kdy dostanu termín operace a nechtěla jsem proto ohrozit přípravy.

A tak Míša s Hanka vše plánovaly a zařizovaly samy a ke mně se dostávaly svatební střípky - nádherná zimní barevná paletka, krásné přírodní dekorace (a pokyn sbírat šišky) a plán na večerní program, který holky vymyslely. Ještě dva dny před svatbou jsem od Míši vyzvídala, co vše mají připravené, a těšila jsem se, až uvidím fotky ze zasněženého Děčína.

V pátek ráno mi ale Míša volala, že budoucím novomanželům odpadla oddávající. Respektive někdo, kdo je schopný si na oddávajícího věrohodně zahrát. Přemýšlela jsem kdo z mého okolí by to zvládl a měl takhle narychlo čas. A najednou jsem sama sebe slyšela, jak do telefonu říkám: "Tak já je oddám."

A najednou jsem sama sebe slyšela, jak do telefonu říkám: "Tak já je oddám."

Já jsem totiž pro každou špatnost, jsem něco jako "Yes-Women". Akorát, když jsem zavěsila, došlo mi, že vůbec nevím, jak se to oddávání dělá. Kde kdo stojí, kdy se vyměňují prstýnky a kdy první manželský polibek, kdy se má povstat, co říká matrikářka apod. A to i přes to, že jsem absolvovala těch deset svateb. A tak jsem gůglila a sjela asi stovku svatebních videí na YouTube.

Oříškem byl vlastně i samotný proslov, protože jsem nechtěla jen stáhnout něco univerzálního a to, co jsem nacházela, bylo těžce staromódní a já prostě nechtěla recitovat verše Vítězslava Hálka. A tak jsem vlastně proslov sepsala sama - takový, který mi pasoval k Hance a k jejímu manželovi.

A když už jsem si myslela, že mám vše, zjistila jsem, že nemám vůbec co na sebe. Takže jsem vyskládala na postel vše, co přicházelo v úvahu, a mamka přinesla zase ze své skříně vše, co přicházelo v úvahu. A já se svlíkala a převlíkala, až jsme se dopracovali ke dvěma outfitům, které byly jak dostatečně teplé, tak adekvátní situaci.

V sobotu ráno jsme s Míšou a s oběma našimi Honzy vyjeli směr Děčín, ubytovali se a pod vedením Míši jsme pomáhali s přípravami. Výzdoba z břečťanu, buxusu a eukalyptu vypadala opravdu skvěle - byla jednoduchá, ale elegantní a krásná.

V jednu hodinu jsme odjeli na děčínský zámek, kde jsem nezapomněla zakopnout o schod a pořádně si odřít koleno. To mě rozesmálo, protože jsem se teda vůbec necítila důstojně, když mě Míša sbírala z podlahy. Zato ze mě díky tomu spadla veškerá nervozita.

Zatímco se čekalo na příjezd nevěsty, já jsem si dělala hlasovou rozcvičku (Strč prst skrz krk - nenaolejuje-li koleje Jůlie, naolejuji je já - Klára Králová hrála na klavír) a taky jsem si stihla podruhé přečíst text. Byl pouze česky a zpětně mě mrzí, že jsem ho neměla čas přeložit, protože mezi hosty byla tak polovina cizinců. Ale minimálně rodiče a čeští kamarádi si to doufám užili.

No, a pak už se ke mě blížil ženich v doprovodu maminky. Svědkové. A nakonec nevěsta s tatínkem. A pak mám temno. Asi to znáte, třeba když jste dělali nějakou důležitou zkoušku. Prostě se to dělo, já jsem mluvila. A zažila jsem opravdu krásnou chvíli, kdy před vámi dva lidé, kteří se rozhodli založit rodinu. Dva lidé, kteří se mají rádi a chtějí spolu zestárnout a všechno dobré i zlé odteď zvládat spolu. Bylo mi ctí je oddat a měla jsem za ně obrovskou radost, která mě poháněla v textu dál až ke kouzelnému "ANO".

Po obřadu jsme se fotili, ale sníh bohužel nevydržel a místo toho začalo pěkně pršet. A tak jsme zvládli jednu fotku a pak už jsme naskákali do aut a jeli na hostinu. Místa u slavnostní tabule se losovala, to abychom se pěkně promíchali a seznámili se s ostatními hosty. A tak jsem poznala Petra a Cyrielle ze Stuttgartu a Annu z Magdeburgu i Hančinu tetu. A Honza zase holky z Brna.

Zbytek svatby už probíhal dá se říct klasicky. Jedlo se a pilo se, byl připraven fotokoutek...

...Hanka se s manželem a s paní fotografkou se v průběhu večera vytratili na večerní focení, ze kterého všichni přišli zmoklí a zmrzlí, ale budou mít krásné fotky...

...a tančilo se. Proběhla také taneční soutěž, kterou jste mohli vidět na mém instagramu @svetpodledi. Nevím jak to, ale jak dojde na tanec, tak moje noha, jako by se zázrakem uzdravila a já se můžu vlnit jak o život. Asi endorfiny - musím o terapii tancem říct doktorům... :-)

A to je konec. Ještě teď se mi zdá dokonale to bláznivé! Ale opravdu se to stalo. Oddávala jsem na zimní svatbě.

S láskou,