2018... a jaký byl?

Rychlý. Po třicítce evidentně ty roky letí jako splašené, mám totiž pocit, že byl březen a pak hned Vánoce. Ale při hledání fotek do tohoto článku jsem zjistila, že to jen možná po třicítce hůř slouží paměť, protože jsme toho opět zažili mnoho - od cestování, přes svatby až po běžné dny strávené s rodinou, za které jsem možná nakonec úplně nejvíc vděčná. Jaký tedy byl můj rok 2018?

LEDEN 2018

No, nezačalo to zrovna to slavně. Hned na začátku ledna jsem si nechala vytrhnout zbývající osmičky a protrpěla dobré dva týdny na kaších a přesnídávkách.

Uspořádaly jsme v Paper Garden první tohoroční scrapbookovou dílnu a lepily a lepily.

Rok 2018 byl rokem kulturním - myslím, že jsem ještě nikdy nenavštívila tolik divadel a nebyla tolikrát v kině. V ABC vám doporučuji Bedřich Smetana: The Greatest Hits.

A pak jsem se překvapivě hecla a vyrobila Honzovi s dostatečným předstihem dárek k Valentýnu.

Náš první výlet vedl na zasněžené Lipno. Po 4 letech jsem se konečně mohla postavit na lyže. A na blbinky ve sněhu jsme si půjčovali děti kamarádů - Vojtíka a Verunku.

Na Lipně jsme také volili prezidenta... a smutně sledovali výsledky.

ÚNOR 2018

V únoru jsme vybíralysvatební šaty pro Míšu. I tento rok to byl rok svatební - stihli jsme 4 svatby... a naštěstí žádný pohřeb.

Únor 2018, to byla zimní olympiáda. Tu minulou jsem sledovala z nemocnice, tak to pro mě bylo celé takové nostalgické. Drželi jsme palce našim biatlonistům a přiznávám prošvihli jsme Ester na lyžích...

Proběhla také pravidelná kontrola všech miminek mých kamarádek - rostou, rostou...

Na Valentýna mě Honza vzal do Říma a italská metropole mě nadchla do poslední cihličky! Natočili jsme také spoustu videí a někdo z vás nás možná sledoval i na Instagramu.

Mrkněte na první video > ŘÍM #1 | Z PRAHY AŽ NA POKOJ V HOTELU

Anebo si přečtěte článek z tipy pro výlet do Říma > ŘÍM #1 | VŠE, CO POTŘEBUJETE VĚDĚT, NEŽ TAM POJEDETE

BŘEZEN 2018

V březnu jsme konečně vyzkoušeli náš úplně první "brunch", včetně palačinek a obligátních míchaných vajíček.

A já navrhuji svatební oznámení pro kamarádku, se kterou se pak sejdeme a vytvoříme manufakturu na kompletování - rýhování, lepení a dělání mašliček. Zvládly jsme jich 60!

Byl tu jeden bowlingový turnaj s kolegy z práce.

A jedny běžky. Taťkovi jsem už od prosince slibovala výjezd na hory, a tak jsme v březnu chytli poslední sníh! Taťka spokojen.

Aby to bylo spravedlivé, Ježíšek nadělil naší mamince jarní cvičební pobyt v Železných horách. Cvičila neúnavně, zato já jsem marně hledala svou atletickou formu...

Na konci března opouštíme podnájem a čeká nás návrat do domu mých rodičů a do mého růžového studentského pokojíčku. Pro někoho noční můra, my jsme se ale na změnu docela těšili. Jen teda to stěhování...

A v březnu ještě stihneme s Míšou a Honzou okouknout jejich svatební lokaci - zámeček Klokočov.

DUBEN 2018

Po 5ti letech u kadeřníka. Nové vlasy a já mám pocit, že je ze mě nový člověk...

Honza slaví narozeniny, a to se nemůže obejít bez dědy a bez větrníku!

A Velikonoce. Letos se u mě zastavil i nejmenší koledník Vojtík.

Piknikovali jsme ve Stromovce ku příležitosti narozenin mojí kamarádky Eriky. To byla pohodička!

V dubnu jsme ještě stihli kurz krasopsaní s Krasopiskou. Pokud vás zajímá, jaké to bylo, celou reportáž najdete TADY.

...konečně jsem si taky našla čas na čtení. To bylo jedno z předsevzetí. #vícečasunačtení

A narodilo se nám kotě. Dostalo jméno Trump, ale říkali jsme mu Cipísek... :-)

KVĚTEN 2018

První máj a důkaz, že můj chlapec je velmi kreativní, co se týče přírodopisu. Letos polibek pod šeříkem, tak snad se to taky počítá...

A návštěva v Brně za mou nejlepší kamarádkou a mým nejoblíbenějším miminkem! Úžasnou brněnskou cukrárnu Sorry, pečeme jinak jsme objevili díky vašim tipům, které jste mi poslali na Instagramu.

V Praze jsme pak v jiné skvělé kavárně Park Café měli další scrapbookovou dílnu...

...a vůbec, posíláme z Paper Garden do světa čím dál víc balíčků papírové radosti, z čehož samozřejmě máme taky radost. (Ufff, to je teda věta...)

Možná to o mně nevíte, ale učím nepovinný předmět na gymnáziu Štěpánská. Jeho zakončením je vždy exkurze do výroby léčiv. Takže byla i letos a i letos byli moji studenti skvělí!

No, a pak už došlo na nejlepší událost tohoto roku. Už vás někdy napadlo sbalit si kufřík a na měsíc odjet pracovat a cestovat do jiné země? My jsme to letos vážně udělali!

Začali jsme v Bruselu...

A já pak sepsala malý cestopis pro všechny, kdo by do Bruselu chtěli vyrazit třeba na Eurovíkend:
> BRUSEL ZA VÍKEND | VĚCI, KTERÉ CHCETE VĚDĚT, NEŽ VYRAZÍTE
> BRUSEL ZA VÍKEND | DEN 1. - OD JUSTIČNÍHO PALÁCE AŽ DO BRUSELSKÉHO PARKU
> BRUSEL ZA VÍKEND | DEN 2 - Z ATOMIA AŽ K EVROPSKÉMU PARLAMENTU

...10 dní jsme strávili v Lisabonu...

...5 dní jsme byli na Azorských ostrovech...

...a na zbytek měsíce jsme se zabydleli v Portu. Pili jsme portské, ztráceli se v křivolakých uličkách, jezdili vlakem na výlety do okolí a nic nám nechybělo.

A víte co, byl to skvělý měsíc a Portugalsko, to je fantastická země, kde se nám moc líbilo. Už dlouho vám slibuji článek a teď říkám, že bude. Už brzy. Protože pokud ještě přemýšlíte, kam se příští rok podívat, pak byste Portugalsko rozhodně měli zařadit na svůj seznam a já pro vás mám spoustu tipů.

ČERVEN 2018

A to už byl vlastně červen a nás čekala první svatba roku 2018. Honza se nechal ostříhat a já měla pocit, že mě vyzvednul můj osobní italský řidič.

Odstartovali jsme tenisovou sezónu, která pro mě skončila dost brzy, protože mě začala bolet kyčel.

Můj osobní řidič se naučil střílet...

Následovala další svatba, tentokrát svatba scrapbooková, na božím místě a v té největší zimě, která letos v létě byla. Ale víte jak, když vás hřeje láska...

A náš, teda vlastně Honzíkův děda, slavil 90. let!

ČERVENEC 2018

...to byla super rozlučka se svobodou, na které jsme se svezly limuzínou až na Pražský hrad.

Doma jsme pořád něco vylepšovali, abychom se tam lépe porovnali, a tak jsme měla pocit, že jsme snad pořád v Hornbachu.

A vyzkoušeli jsme si jízdu na koloběžkách na cyklostezce podél Labe. Pokud jste na ní ještě nebyli, vezměte brusle, nebo kola a rozhodně si jí projeďte!

Týden jsem pak byla na kurzu divadelní improvizace. Vrátila jsem se téměř do dětských let a připadala si jak na letním táboře - dopolední a odpolední program, buřty, zpívání u táboráku. Bylo to do-ko-na-lý, a to včetně našeho závěrečného představení v místním kulturáku!

Pak přijela ségra z Dánska a mamka, která nikdy nebyla na vodě, vymyslela, že si sjedeme kousek řeky. Byla to nejvíc crazy rodinná akce za poslední roky!

SRPEN 2018

Hned na začátku naše scrapbooková čtyřka vdala Míšu. Ach, byla to krásná svatba s nádhernou a dojatou nevěstou a hrdým ženichem.

Měla jsem velkou radost, že se líbily i svatební noviny, které jsem vyráběla.

Pak nás čekal rychlý přejezd na chatu, kde Honzova maminka slavila narozeniny. 

Byla tu jedna návštěva pražského Manifesto Marketu, protože kdo tam letos nebyl, ten jakoby nebyl...

A zase jídlo. Objevili jsme s Honzou restauraci Vegan Life a Bun-bo Nam-bo.

S mamkou jsme srpen uzavřely na Vyšehradě na letní scéně divadla Studio Dva.

ZÁŘÍ 2018

V září jsme musela udělat těžké rozhodnutí a zrušit cestování po USA kvůli mojí kyčli. Místo výletů jsem najednou musela začít plánovat operaci. Byla jsem z toho smutná, ale díky podpoře Honzy i jeho bráchy, kteří to brali sportovně, jsem si uvědomila, že Amerika na nás počká, zatímco noha bolela opravdu víc a víc a už nebylo na co čekat.

Jen, co jsem se trochu oklepala ze špatných zpráv, užila jsem si září na 100 %. Byla tu jedna výborná žlutá rozlučka se svobodou...

...i jedna bezvadná atletická svatba, na které jsem potkala spoustu svých kamarádů z let běžeckých, které jsem už dlouho neviděla.

Oslavili 30tiny mého bratrance a jeho přítelkyně, na kterých se rozbil sud s pivem, což byla tragédie a všichni přítomní muži se předháněli v tom, jak ho opravit...:-)

Na konci září nás pak čekala žlutá svatba mojí kamarádky z gymnázia....

...a moje arménská kolegyně mě pozvala na oslavu narozenin, kde se sešly hned 4 národnosti a dělal se výborný šašlik.

A pokračuje samozřejmě i kulturní linka. S Honzou jsme byli v divadle Pod Palmovkou na komedii FUK! 

A se scrapholkama v kině na Po čem muži touží!

ŘÍJEN 2018

Oslavila jsem 31. narozeniny a koupila si jablko a svetr... :-) Jako vážně! Nic víc jsem nepotřebovala.

Ale naštěstí zasáhla rodina a šli jsme všichni do kina.

Měli jsme třídní sraz se základní školou - je to možný, že už je to po 15ti letech?!

A byla jsem na své první módní přehlídce. Teda ne, že bych něco předváděla, samozřejmě jsem jen seděla pod molem a koukala.

V půlce října přijela moje bio-vege-lowsugar ségra, a tak jsme jeli na návštěvu na Vysočinu a obešli jsme v Praze taky pár veganských bister... :-)

Když jsem v létě zjistila, že lepší než vymýšlet, jak do mého dětského pokoje vtěsnat další skříňky, bude zbavit se nějakých věcích, začala jsem se zajímat o minimalismus. Jedním z velkých kroků vpřed bylo zbavit se zápisků, učebnic a sešitů ze školy. Bylo to těžší, než jsem myslela, ostatně přečíst si o tom můžete TADY.

Na oslavy 100. výročí republiky jsme se vydali do centra, a nakonec jsem toho dost litovala. Z mých pocitů pak vznikl článek Oslavy republiky. Proč mě zklamaly(i)? 

LISTOPAD 2018

A my jsme si uspořádaly další Scrapstřeno (Prostřeno se scrapovou partou), které tentokrát hostila Míša. Podezřívám nás, že spíš než na jídlo, se vždy těšíme na šmejdění v pracovně... :-)

S taťkou jsme byli v rámci týdne vědy a techniky v divadle Viola na živém vysílání rozhlasové Laboratoře. Miluju rozhlas, a tohle byl opět skvělý zážitek!

A zkusili jsme ochutnat ústřice. No, asi bych je znovu ani jíst nemusela.

Po 6 letech jsme také uspořádaly sraz s vysokou školou. Bylo super vidět všechny ty chemičky, a chemiky (slovy 2) zase pohromadě :-)

V Atelieru K1 na Vinohradech jsme měli vyráběli velký nástěnný kalendář. Ach, to je vám taková blaženost, scrapovat celý den s partou ženských!

A poprvé jsme hlídali kamarádům děti. Nevím, jak moc jsou rodiče rádi, když jim od "hlídačů" přijde podobná fotka:

PROSINEC 2018

Před Vánocemi jsme si potřebovali odpočinout a načerpat síly do finiše. A tak jsme jeli na víkend do Polska. V lázeňském městě Kudowa-Zdrój jsme si užili tu pravou zimní pohádku a pokud by vás podobný víkend lákal, mrkněte se na naši fotoreportáž TADY.

Prosinec, to jsou samozřejmě vánoční večírky...

...anebo oslavy narozenin, třeba na laser game.

Opět jsme si ale udělali výlet na hory, protože bez sněhu to prostě není ta správná zima.

A pak už byly Vánoce. Přijela ségra, a protože jsme slavili 23. 12., tak tentokrát s námi zůstal i Honza. A to vlastně pro mě byl největší dárek, když mám všechny, co mám ráda, hezky poblíž.

...a já jsem druhý den naopak strávila první Štědrý večer s jeho rodinou.

SEČTENO PODTRŽENO

Tak to byla zase jízda. Když jsem se na konci loňského článku bála, že rok 2018 ho nemůže překonat, měla jsem strach opravdu neoprávněně. Alespoň první polovina roku byla famózní!

Tu druhou sice ovlivnily moje zdravotní problémy, ale já to beru. Zase jsem si vzpomněla, proč je potřeba být vděčný, trpělivý a v první řadě myslet na sebe, protože to za vás nikdo jiný neudělá.

Minulý rok (2017) jsem se potřebovala vrátit k aktivitě a k práci, být všude a stihnout všechno. V roce 2018 jsem se opět vracela k sobě. Nadělila jsem si čas a posunula jsem se od "chtěla bych mít" na "mám". A tak mám víc času na rodinu, tvoření, čtení a psaní. Jsem ráda, že se mi to povedlo.

Netroufám si hádat, co přinese ten další rok. Ale už zase mám v hlavě plno nápadů, snů a plánů. Budu šťastná, pokud budu mít vedle sebe stále Honzu, svou rodinu a přátele, kteří mi je pomáhají realizovat a bez kterých by mě vlastně nic z toho, co dělám, tak nebavilo.

A něco mi říká, že s touhle podmínkou nemůže být 2019 jiný než parádní...!

PF 2019