Trénink nepohodlí a co nejhoršího se vlastně může stát?

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste dali výpověď a založili si vlastní kavárnu? Nebo, že byste si v práci řekli o tři měsíce volna a jeli na cestu kolem světa? A co takhle poprosit šéfa o měsíční volno na intenzivní kurz fotografování? Připadá vám to jako nesmysl a příliš velký risk? Tak v tom případě byste si měli položit jednoduchou otázku. Co nejhoršího se může stát, pokud to udělám?

Tahle otázka mi pomáhá v životě překonávat situace, které mi přijdou příliš odvážné nebo nekomfortní. A skoro se stydím, že jsem se tomuto tématu na blogu ještě nevěnovala. Možná proto, že tohle cvičení nebo chcete-li pomůcka je tak absurdně jednoduchá, že mi přišlo skoro trapné o tom psát celý článek. Jenže ty nejjednodušší věci občas způsobí velké věci.

Naposledy jsem se k otázce "Co nejhoršího se může stát?" uchýlila minulý týden, kdy jsem šla požádat svého nadřízeného o třítýdenní volno na cestování po světě. Tento rok už je to druhý velký výlet, na který se chci uvolnit, takže jsem se trochu právem obávala konfrontace a popravdě vůbec se mi do té debaty nechtělo.

Cestou do zasedačky jsem si ale udělala menší mentální cvičení právě s otázkou "Co nejhoršího se může stát?" a přehrála si v hlavě následující scénář.

"Co nejhoršího se mi může stát, pokud se zeptám, zda mohu na 3 týdny vycestovat?"

"Ne."

A to je všechno, co bylo ve hře. Že mi prostě šéf na rovinu řekne, že mě nepustí. "A tohohle ses bála," smála jsem se sama sobě v duchu. Pokud si tohle "Ne." navíc dokážete nebrat osobně, nevztahujete ho na sebe a nehledáte za ním nějaké hodnocení vaší práce, či dokonce osobnosti. Prostě pokud tohle "Ne." dokážete přijmout jako prostý fakt, pak jste na dobré cestě k něčemu velkému. A znovu zdůrazňuji, že tohle je ten nejhorší scénář. Mezi tím je asi 10 dalších variant, jak může rozhovor dopadnout.

(Pozn. Trochu opakem této metody je jeden bod ze Čtyř dohod, a to "Nedělejte si domněnky." Nebudu to teď příliš rozvádět, protože to by bylo na samostatný článek. Každopádně ať už zvolíte jakoukoliv metodu, která vám umožní překročit Rubikon a popojít o kousek blíž ke svému štěstí, pak je to skvělé.)

Možná namítnete, že byste si uměli představit ještě horší scénář. I mě to napadlo. V tom opravdu nejvíc nejhorším případě by mi mohl dát hodinovou výpověď, musela bych odejít z podnájmu zpět k rodičům (kde už teda stejně jsem), musela bych hledat novou práci, kterou bych nemusela najít, a tak bych mohla skončit třeba v nějakém skladu za nějakou šíleně nízkou mzdu, nezvládla bych si platit tarif s internetem a musela bych prodat auto ... atd. atd. Dopracovala jsem se až ke spacáku a suchému chlebu. A najednou jsem cítila, že by to bylo v pohodě.

Protože ve chvíli, kdy zjistíte, že už se nebojíte, že skončíte ve spacáku ve stanu na zahradě vašich rodičů a budete jíst suchý chleba (což je vážně zhruba to nejvíc nejhorší, co se většině z nás může stát), se uvnitř vás rozhostí neuvěřitelný klid, vděčnost a schopnost vidět nejen materiální stránky vaší existence. Znovu si navíc uvědomíte, že tento scénář je tak absurdní a silně nepravděpodobný, že se stejně jako já budete smát sami sobě. Nebo aspoň smát.

...protože ve chvíli, kdy zjistíte, že vám nevadí, že skončíte ve spacáku ve stanu na zahradě vašich rodičů a budete jíst suchý chleba, se uvnitř vás rozhostí neuvěřitelný klid...

Pravidelné dávkování toho nejhoršího, co může nastat, je jako očkování proti nepříjemnostem. A po čase člověk zjistí, že dokáže mávnout rukou nad tím, co se mu dříve zdálo hrozné. Stejně tak se dá nepohodlí natrénovat. Zkuste třeba:

• spát týden ve spacáku na gauči / podlaze v obýváku,
• nosit celý měsíc jedny džíny a dvě trička,
• stravovat se jen ze zásob, které jste doma nashromáždili (tohle je můj obzvlášť oblíbený bod, máme toho doma mraky),
• dát si půst,
• pít jen vodu,
• připojovat se na internet jen na veřejných místech (to mi připomíná naše cestování v dobách bez EU roamingu, takže nic nového),
• umývat se jen jednou týdně na plavání.

Možná si teď ťukáte na čelo, ale když si vyzkoušíte žití s minimem, zjistíte, jak málo vám stačí pro to, abyste dokázali žít šťastně. Budete mnohem snáze "riskovat" a začnete si plnit svoje sny, které vám v tuhle chvíli přijdou příliš odvážné a nejisté vzhledem k možnosti ztratit majetek nebo postavení.

...když si vyzkoušíte žití s minimem, budete mnohem snáze "riskovat" a začnete si plnit svoje sny, které vám v tuhle chvíli přijdou příliš odvážné...

A pokud si uvědomíte, že o svůj komfort přijít nechcete, je dobré to přijmout, uklidnit se a říct si, že tak je to taky v pořádku. Jen vás možná v životě bude čekat ta bezpečnější, ale méně "bohatší" cesta.

Žijte šťastně, odvážně a naplno.

P.S.: To volno jsem dostala! ;-)

S láskou,