Byla jsem na kurzu moderní kaligrafie s Krasopiskou

"Zase přijdu pozdě," problesklo mi hlavou, když jsem na obzoru zahlédla z počernického nádraží odjíždět svůj vlak. Naštěstí mi jako na zavolanou někdo seslal zpožděný autobus, a tak jsem dvě minuty před pátou odpoledne dorazila do vinohradské kavárny Maluj, kde nás s naší scrapovou partou čekal kurz krasopsaní. A celebrita českého handletteringu Krasopiska.

Když jsem chodila na základní školu, učitelky běžně dávaly moje sešity za vzor ostatním spolužákům. Milovala jsem školu i psaní, sešity jsem měla upravené, barevné, nadpisy podtrhané... A používala jsem v nich nejrůznější typy písma (dnes bych skoro řekla fonty) - hrála si se sklonem, tvarem, zdobením i stínováním písmenek. Dokonce jsem kdysi tvrdila, že budu grafolog...

Jenže pak přišla střední, vysoká a práce a ádijé - můj rukopis šel do háje. Píšu rychle a efektivně a pěkně hnusně. Samozřejmě na kurz krasopsaní nejdete s tím, že si v práci budete stínovat poznámky z porady... Nicméně, když jsem v prosinci absolvovala svůj první kurz handletteringu, šla jsem na něj s domněním, že když zpomalím a budu se soustředit, tak se mi moje dřívější skills vrátí. Tak to jsem se pěkně spletla! Krasopsaní je totiž dřina a je to o tréninku, ostatně jako všechno, v čem chcete být dobří. Ale pojďme se vrátit na náš workshop...

Naše scrapbooková parta, to je skupina holek, které se nějakým způsobem věnuje tvoření z papíru - vyrábíme přáníčka, dárkové obálky, tvoříme si deníky, lepíme rodinná alba, většina z nás si vede diář a máme mezi sebou také pár letošních nevěst, které mají v plánu si nadepsat jmenovky a vůbec. No, co vám budu povídat, pro všechny, kteří nás neznají a neví, co je to scrapbooking, jsme prostě banda podivných ženských, co se schází a lepí si papírky... :-) Nicméně je jasné, že krásné písmo do našeho životního stylu prostě zapadá. Navíc, jako majitelka kreativního a scrapbookového e-shopu Paper Garden bych asi měla jít příkladem...

Pokud jste se někdy na Krasopisčiny kurzy snažil přihlásit, asi dobře víte, že jsou téměř pravidelně okamžitě vyprodané. A tak byl celkem nesmysl, aby se nás třináct snažilo chytit stejný termín. Když  jsme ale mohly my ke Krasopisce, napadlo nás ale, že by mohla ona k nám. A proto jsme zkusili poprosit o kurz na míru, jen pro naši partu. A Krasopiska řekla ANO!

V krásném prostředí kavárny Maluj, kde nás po celou dobu zásobovaly skvělou limonádou a dortíky, nám Hanka - ne, doopravdy nemá v občance Krasopiska :-) - vysvětlila základy brush letteringu a každá jsme taky dostaly svůj balíček brushpenů a obyčejnou tužku na trénování. A Krasopísanku - s tou jsme se opravdu přenesly zpět do první třídy a začaly trénovat jednotlivé tahy brush penem (nahorů tence, dolů tlustě) a následně i jednotlivá písmenka. Maminky prvňáčků, které mezi sebou také máme, už zřejmě nikdy nebudou na svoje ratolesti tak příkré... :-)

Na začátku workshopu jsme si také všechny nabarvily akvarelový papír, který mezi tím, co jsme dřely, utěšeně usychal a čekal na náš finální projekt.

Pokud nás někdo z kolemjdoucích sledoval prosklenou vitrínou kavárny, musel si říkat, jak je skvělé, že už i negramotné ženy si mohou doplnit základní vzdělání a naučit se psát... :-) Se soustředěnými výrazy jsme popravdě musely vypadat dost retardovaně a přesto si tam písanku vyplňovala jedna bankéřka, programátorka, několik podnikatelek, paní učitelka, architektka nebo farmaceutky...

Zpět ke krasopsaní. Popravdě, obtahování písmenek mi šlo celkem dobře. Jsou samozřejmě písmenka, která jsem zvládla lépe, a pak ta u kterých jsem se navztekala (překvapivě třeba malé "o"). A to nemluvím o tom, že jsme si při tom všem ještě měly hlídat postavení fixu v ruce a jeho sklon.

Na co vás ale nikdo nepřipraví je to, když musíte začít psát bez předlohy. A najednou zjistíte, jak jste neohrabaní, jak se vám ruka klepe a jak to, co jste hodinu trénovali, někam nenávratně zmizelo. A jak moc je ta Krasopiska, sakra, šikovná, když dokáže vykouzlit krásné nápisy i ve stoje.

A dojde vám taky, že tohle už žádný další kurz nezachrání, že teď už jste v tom sami a jediné, co se dá dělat, jestli to s krasopisem myslíte alespoň trochu vážně, je trénovat a zkoušet. Své krasopsaní jsem hned po kurzu překřtila na "prasopsaní", ale stále věřím v lepší zítřky. A i když moje tréninkové tempo zoufale pokulhává oproti ostatním, jsem vytrvalec a naděje umírá poslední.

I přesto, že jsme všechny dokončily náš samostatný závěrečný projekt - nápis na zmíněný akvarelový papír - doslova s vyplazeným jazykem, byl to skvělý workshop. Pro mě osobně další bod do seznamu vyzkoušených věcích, další zážitek, na který budu moct vzpomínat a hromada uvolněných endorfinů. Je totiž moc fajn, když se pohromadě sejde spousta lidí, kteří mají stejný koníček a které baví si hrát.

Zkuste to někdy taky, nepočítejte peníze a jděte. Ať už se vydáte na kurz krasopsaní nebo šití, pečení chleba či jógy, ta energie, která při těchto příležitostech vzniká, vám baterky nabije na dlouho dopředu.

Dokonalé písmo vám přeje,