Tak dneska zase papírování... Nene, nešlo o žádné složenky nýbrž o moje album - Project Life. A vlastně nešlo ani tak o lepení, to by byla ještě legrace, ale o to hotové stránky vyfotit a upravit. To je vždycky přemlouvání a radši dobrovolně vyluxuju a vyžehlím, než abych si připravila fotokoutek a povytahovala všechny kartičky, vyfotila je, zasunula zpátky, stáhla fotky do počítače, přemluvila Lightroom, aby spolupracoval, upravila fotky a ještě napsala článek. Minulý měsíc jsem ale slepila spoustu stránek a byla jsem na to tak hrdá, že šla lenost stranou...
Mám už slovy ROČNÍ skluz. Jedinou výhodou, kterou v tom spatřuji, je to, že vám aktuálně můžu servírovat neaktuální podzimní PL stránky. Ale když se nebudete koukat na letopočet, v podstatě to vůbec nepoznáte... A vrásek snad o tolik víc za ten rok taky nemám... :-)
První stránkou je první říjnový týden, a to je můj narozeninový. Musím přiznat, že se na své narozeniny už 30 let těším pořád stejně - to je jako malé dítě. Miluju překvapení, miluju ten pocit, že se kvůli mě děje něco speciálního (a nestydím se to přiznat :D), ale hlavně se obvykle kolem svých narozenin vídám se všemi kamarády i s rodinou, a to mám asi na celé té záležitosti nejradši.
Loni jsem kromě jiného pořádala taky přáníčkový kurz. A jako první dáreček mi dorazila výhra z olympijské YouTube soutěže - podepsané pádlo od Vávry Hradílka (taky se vám tak líbí?! :D ) a tričko od Shopaholic Nicol. Dostala jsem taky nový mobil, to bylo obrovské překvápko, které jsem si myslela, že nikdo jen tak nepřekoná...
Jenže pak mi mamka dala lístky na slavnostní koncert k nedožitým narozeninám pana Václava Havla (máme totiž narozeniny ve stejný den), a to byla teprve pecka! Hodily jsme se do gala a jely taxíkem až k Rudolfinu, kde jsme se se spoustou politiků a celebrit usadily v Dvořákově síni a zaposlouchaly se do krásných tónů vážné hudby. Byla to nádhera... Maminka se pak pozdravila s paní Havlovou a dostala jsem taky růži. Pan Havel na nás celý večer koukal z obrovského plakátu a já jsem mu něco slíbila, ale to vám nemůžu říct, jinak by se to nesplnilo...
A tady jsme byli na procházce s kamarády u nás v zámeckém parku, ten je na podzim vždycky famózní... A bylo to jen pár desítek hodin, než se z bříška vyklubala Barunka. A je z ní letos už roční princezna. Ten čas tak strašně letí...
// Na tuto stránku jsem použila papíry z kolekce Cedar Lane (Pink Paislee) a samolepky a výseky od Papero Amo. //
Protože jsem samozřejmě slepila i nafotila víc, tak se zanedlouho můžete těšit na pokračování.
S láskou,
Žádné komentáře:
Okomentovat