Tak se asi nevdám, no a co...

...anebo rozhodně ne, jestli kvůli tomu budu muset absolvovat další svatební veletrh. Sobotní sonda do života nadržených nevěst mě na dlouhou dobu psychicky poznamenala a nevymaže to ani fakt, že testování většiny svatebních koláčků bylo zdarma. Ono totiž, a teď si to drahé bývalé i budoucí nevěsty neberte osobně, mít jednu nebo dvě v okolí je jedna věc, ale mít tři vdavekchtivé ženské na metru čtverečním je něco, na co by se mělo od Magistrátu dostávat speciální povolení…

Abyste si nemysleli, že chci umřít jako stará panna, tak to zas prosím ne. Už jako malá jsem si zkoušela správnou intonaci pro svoje "ano" - nechtěla jsem ho v den "D" zahuhňat nebo třeba vypísknout. Testovala jsem taky příjmení všech kluků, do kterých jsem byla zamilovaná, trénovala jsem nový podpis, zkoušela jsem, jak budou vypadat naše jména dohromady na zvonku a na schránce… Přiznávám, byla jsem připravena už asi tak v 6 letech. 

Nicméně nedávno jsem si při otázce známé, která mi právě oznámila datum svatby, "Nejsi smutná, že se taky nevdáváš?," uvědomila, že o kvalitě mého života naštěstí nerozhoduje to, jestli si mě někdo chce vzít. Díky mému skvělému muži vím, že se svatby nebudu muset domáhat, dělat při nedělním obědu (ne)nápadné narážky nebo významně poklepávat na prsteníček. Prostě svatba bude, až to tak budu vnímat. Takže nebojte, všichni se o tom dozvíte včas a první bude logicky můj partner. Sobotní návštěva svatebního veletrhu ale tomuto pocitu dodala další, zcela nový rozměr.

"...intonaci pro svoje "ano" jsem testovala už v 6 letech stejně jako nový podpis a vzhled našeho příjmení na zvonku a poštovní schránce..."

S kamarádkou jsme měly sraz pět minut před otevřením veletrhu. Už v tu dobu byla fronta k recepci dlouhá asi jako atletický ovál. Svědčí to o celkem velkém optimismu mladých Češek, vzhledem k tomu, že máme v republice zhruba 60% rozvodovost. Spolu s každou asi pátou budoucí nevěstou ve frontě nervózně podupávali i budoucí ženichové. Z jejich výrazů se dalo vyčíst, že už v tu chvíli trpce litovali, že prstýnek nevytáhli, až když už se na výstavištích vystavují jen kempingové pomůcky.

Na recepci jsme "vyplázly" celkem přijatelných 100 Kč, což mě obměkčilo a byla jsem ochotna si nechat vnutit i igelitku s propagačním materiálem. A pak už jsme se vnořily do světa prstýnků, krajek, květin a fotografů, jednohubek, svatebních oznámení a slev, které dostanete na všechno, co těsně před veletrhem i po něm bude přesně o těch 20 % (možná i o víc) levnější, než na něm.

U většiny stánků jsme ještě ani nestihly nastínit, jakou máme představu - upřímně, moje nevěsta ještě neměla vcelku žádnou, proto jsme taky na veletrh šly - a už jsme byly zapsány do nějakého seznamu. Obávám se, že v jednom případě šlo i o nabídku svateb za oceánem, což kamarádku jistě moc nenadchne, neb s jejich skromným rozpočtem by na takovou svatbu zřejmě mohl odletět jen jeden z dvojice. Což je v případě svatby, potažmo svatební noci, celkem smutné…

"...na svatbu by s jejich skromným rozpočtem mohl zřejmě odletět jen jeden z dvojice. Což je z hlediska svatební noci celkem smutné..."

Já jsem odrážela dotazy, jestli jsem taky nevěsta, zhruba tak do půlky veletrhu. Pak už mi začaly vadit podezřelé pohledy pořadatelek, a tak jsem na druhou půlku zvolila historku o svatbě, kterou jsem poskládala z údajů odposlechnutých od jiných nevěst. Na pořadatelky u stánků moje imaginární svatba působila skoro jako zaklínadlo a když nic jiného, tak jsem s touhle odpovědí vždy dostala něco zdarma. Nevím sice, co budu dělat s vzorkem 10 g speciální svatební rýže, který nestačí ani na sobotní oběd, ale vzala jsem si ho bez keců, abych předešla otázce, kde mám zásnubní prstýnek…

Největší legraci jsme zažily u stánku jednoho z fotografů, který nejen, že nevěděl, kolik jeho služby stojí, ale jal se vyhledat cenu svého estetického výkonu v naprosto neestetické složce připomínající menu z restaurace. Počkat, TO BYLY desky od menu z restaurace! Celé fiasko dokonal tím, že nám doporučil také svého kolegu, a to slovy: "A nechcete ještě videjo vod něho. Von je levnej, páč se to teprve učí..."

Co vám ale budu povídat, po třech hodinách jsme už byly tak uondané, že jsme byly ochotné odkývat i to, že s kamarádkou tvoříme lesbický pár. Paní u stánku s prstýnky z toho byla viditelně konsternovaná a nezmohla se na nic jiného, než na: "Jardo, foť je!" To byla velká podnikatelská chyba! V mém stavu už bych byla ochotna i koupit sadu homosexuálních snubáků.

"...paní u stánku z prstýnky byla z našeho domnělého lesbického páru tak konsternovaná, že se nezmohla na nic jiného, než na: "Jardo, foť je!"..."

Poslední kapkou byla paní u stánku s podvazky. Nikdy bych nevěřila, že koupit podvazek je taková věda. Jsou totiž speciální druhy, které jsou přímo určené k tomu, aby je ženich při večerním programu lehce stáhl zuby. "I po pár panácích," dodala se spikleneckým mrknutím paní, která mimochodem vypadala, že těch podvazků v zubech měla už víc než dost. Na panáka jsem v tu chvíli byla zralá hlavně já, ale musela jsem vystačit jen s ochutnávkou šampaňského.

Jsem šťastná za všechny budoucí nevěsty, které po svatbě už dlouho toužily, a konečně se jim splnil sen. Doufám také, že si ještě někdy před svatbou najdou aspoň malou chvilku, aby si stihly uvědomit, že ke krásnému letnímu dni, květinovému aranžmá, dokonalým šatům a změně stavu na Facebooku patří také muž, který jim kupodivu spolu s fotkami zbude i po svatbě a se kterým budou muset žít. Po celý zbytek života. 

S láskou Vaše zatím slečna,