Revize novoročních předsevzetí z roku 2014

Na přelomu roku 2014 a 2015 jsem měla za sebou naprosto bláznivý rok, kdy bylo rozhodně dost času na to, přemýšlet, jak bych chtěla na tomhle světě fungovat dál. Poznala jsem lépe sama sebe, zjistila jsem, kdo a co mě baví, a rozhodla jsem se tyhle lidi a činnosti vyhledávat. Identifikovala jsem také lidi a věci, kteří a které mi ubírají energii, a rozhodla jsem se je do svého života nepouštět tak často nebo je úplně eliminovat. V zájmu zachování vlastního zdraví. Na konci roku 2014 jsem si sepsala seznam předsevzetí aneb 25 věcí, které mě měly udělat šťastnější. A i když se obvykle bilancuje na konci roku, chci se podívat, jak se mi je dařilo plnit....

1. Budu se dívat na na anglické filmy bez titulků (alespoň) občas.

Ne. Nikdy. Zjistila jsem, že se na filmy chci dívat a odpočívat u toho. Ne si dát na dobrou noc hodinu a půl lekce angličtiny. Na svou obranu - přečetla jsem mnohem více anglických knih než roky před tím.

2. Nebudu si syslit vonné svíčky, koupelnové soli, voňavá tekutá mléky, vynikající sypané čaje a další skvělé věci, které dostanu, na "později", ale budu je používat a mít z toho patřičnou radost.

Ano. konečně mám tu pravou nefalšovanou radost z kosmetických dárků, protože je neukládám do skříňky, kde stojí pět stejných krabiček z minulých let. Zamilovala jsem si voňavé svíčky, sůl do koupele a díky dárkům, které jsem použila, jsem objevila i pár nových značek, na které nyní nedám dopustit (díky, Verunko, za L'Occitane balíček).

3. Sejdu se s přáteli, které jsem delší dobu neviděla.

Ano, poctivě využívám každou příležitost. Scházím se s kamarády, když se na skok vrací ze zahraničních studií či zaměstnání v cizině. Poctivě chodím na třídní srazy a přijímám pozvání dávných známých na akce, na které by mě dřív nikdo nedostal. Je to něco jako "yes man" a nic kromě urputné virózy mě v tom nemůže zastavit! :-)

4. Navrhnu a vybavím si svou snovou kreativní pracovnu.

Ne. Ale nemůžu za to já, ale intervence vůči koruně, nízká úroková míra na hypotéky a raketový nárůst cen nemovitostí. Díky tomu stále obýváme naše pronajaté 2+kk a můj pracovní koutek je v tom "kk".

5.Aspoň jednou měsíčně si domů pořídím čerstvé květiny.

Noooo, spíš ne. Respektive, teď je zima a to mě to prostě přijde vůči přírodě nefér si zdobit domácnost. Ale hned jak začnou v Holandsku kvést tulipány, zas se ta statistika trochu zlepší, slibuju :-)

6. Vycestuji minimálně do 2 zemí, ve kterých jsem zatím nebyla.

Ne. Pokud se nepočítá Brno (pražský vtípek :-P), pak se obávám, že Sardinie je Itálie, a tak mi zbylo jen Dánsko. Ale ještě budu cestou k cíli přemýšlet a třeba se sem vrátím. (Pozn.autorky Nevymyslela jsem už fakt nic :/)

7.Budu odpočívat, když si tělo řekne.

Ano. Už žádné přecházení nemocí. Konečně jsem i uvědomila, že svět se nezboří, když nepůjdu pár dní do práce. Není to neohleduplnost jen k vlastnímu tělu, ale i k ostatním. A větu: "Nemám čas jít k doktorovi," tu přede mnou snad ani nezkoušejte vyslovit. Ostatně, je to váš čas...

8. Budu s úsměvem přecházet ponožky pohozené u postele, nádobí zanechané těsně nad myčkou, plastové obaly od mražené pizzy pohozené na lince a další chlapecké nerozvážnosti...

Jo a ne. Protože tyhle věci mě teda rozčilují dodnes, ale vzhledem k tomu, že jsme půl roku sdíleli domácnost s věcmi z e-shopu, dokázala jsem přehlížet mnohem "větší nepořádek" v takovém stylu, že tomu nevěřili ani mí vlastní rodiče.

9. Udělám si jednou týdně čas na pořádnou a klidnou snídani.

Ale jo. Nemám u toho sice kytičky ve vázičce, ale rozhodně už moje snídaně netvoří kobliha z kantýny snědená cestou na meeting. V prosinci jsem dokonce obnovila účet u Mixit, zjistila, jak obrovsky se rozrostli za těch pár let, co jsem tam nebyla, a koupila si vánoční muesli mix. Jen teda vyfocené muesli nevypadá nic moc... Tak Snídaně s Novou se třeba taky počítá :-)

10. Nebudu přecházet nemoci a budu přemýšlet nad tím, co mi říkají.

Ano, Už žádné přecházení nemocí. Konečně jsem i uvědomila, že svět se nezboří, když nepůjdu pár dní do práce. Ono je to totiž úplně normální, když je člověk nemocný. Není to neohleduplnost jen k vlastnímu tělu, ale i k ostatním. A větu: "Nemám čas jít k doktorovi," tu přede mnou snad ani nezkoušejte vyslovit. Ostatně, je to váš čas... A co mi nemoci říkají? Většinou jedno a totéž - dej si pauzu, naložila sis toho moc. Totálně popsaný diář na další týden téměř pravidelně vyústí v nemoc v neděli večer, která rychle přeškrtá všechny plány. Prostě volání těla po odpočinku, a když to nejde jinak, je prostě vynucený a o něco víc nepříjemný, třeba s angínou.

11. Uspořádám scrapbookový dýchánek pro kamarádky.

Ano! Ostatně, přijďte na některý z mých kurzů :-)

12. Každý měsíc si dopřeju nějakou hýčkací proceduru.

Ne. Zjistila jsem, že si mnohem víc odpočinu, když si dám doma pauzu s čajem a knížkou, než když si budu muset najít wellness, objednat se, myslet na to, že tam mám dojet, dojet tam a pak zase zpět. A to celé dokola. P.S.: U toho čtení si občas dám krém na ruce, někdy dokonce i na nohy ;-)

13. Aspoň jednou za 14 dní zavolám babičce.

Ano a ještě jednou ano. Víte, jak se stává z věcí návyk, tak že je poctivě opakujete. S babičkou si voláme co 14 dní a mělo to ještě jeden pozitivní efekt. Vymyslely jsme, že mi napeče cukroví a my si pro něj před Vánoci přijedeme. Takže se na nás už těší a já jsem ráda, že nemusím péct :-) Voilá!

14. Naučím se říkat "ne"

Tady je stále, co zlepšovat. Říkat "ne" je prostě úkol na celý život. Ale ano, rozhodně jsem na tom lépe a hlavně, potvrdilo se mi, že zavčas řečené jasné "ne" je lepší než protahované mlžení. Už nejsme děti přece...

15. Pošlu přátelům pohledy z míst, která jsem navštívila

Ano, a dokonce i elektronickou pohlednici České pošty jsem se naučila ovládat. Zkuste to taky, je to docela fajn, když přátelům přijde pohled s Vaší fotkou :-)  co za oděnu? No přece pohledy a dopisy z kamarádů z celého světa!

16. Budu postovat méně obrázků mých koček :-)

Never! O tohle prostě nechcete přijít... :-)

17. Každý večer si před spaním promítnu tři věci, za které jsem vděčná.

Bohužel, každý večer si zvládnu vyčistit zuby, a to je maximum. Ale myslím, že si ty věci zvládám uvědomovat i během dne. Vlastně skoro pořád, i teď jsem vděčná, že vám můžu psát :-)

18. Naučím se přijímat pochvalu.

Ano, děkuji.

19. Každý měsíc vyzkouším jeden nový recept. 

No, ne no. Bylo k tomu našlápnuto celkem dobře (viz kategorie recepty). Ostatně některé mám ještě nezpracované v záloze. Ale 24 jich nebylo, přiznávám bez mučení... :-)

22. Navštívím farmářské trhy.

Jo, ještě, že jsem nenapsala, že tam budu chodit každý týden. Takhle jo, byla jsem tam. Jednou.

23. Nebudu poučovat ségru o životě, stejně si na všechno musí přijít sama.

Přišla a odjela do Dánska. Po Skypu a Facebooku se poučuje blbě, ale stejně si myslím, že tohle jsem nemohla myslet vážně, že tohle si prostě asi jako starší sestra nikdy neodpustím.

24. Budu pravidelně doplňovat Project Life a víc fotit a točit - hlavně Honzíka, aby to nevypadalo, že neexistuje :-)

Jóó, Honzík je na fotkách i na videích. Záměrně jsem začala tímhle. A protože poslední pravidelně doplňované album bylo to z roku 2015, které mi ukradli, tak nevím, jak tohle vyhodnotit... :-)

25. Přestanu být přehanně sebekritická a dopíšu články, o kterých jsem si doteď myslela, že by je nikdo nečetl.

No, vzhledem k tomu, že jsem v roce 2016 napsala historicky nejméně příspěvků, mohla bych konečně vzít ty články, o kterých si stále myslím, že by je nikdo nečetl, a vzít je na milost. Třeba se Vám nakonec budou líbit.

Takže to máme 11 : 14, které jsem nesplnila. Na druhou stranu, protože já vidím sklenice vždy polo-plné, je to jedenáct věcí, které se mi podařily zkomponovat do mého života a snad ho i udělaly lepším :-) No, a co ten zbytek? Já myslím, že si ho s klidem můžu nechat na tenhle rok. Ale ty fotky koček, ty mi prostě nikdo nevezme! :-)