Historka z pošty aneb kdo chce víc, nepošle nic

Praktická ukázka klasického českého přísloví proběhla včera v podvečer v mém podání na pobočce České pošty. Jak je mým špatným zvykem, dvacet minut před tím, než mám někde být, se rozhodnu rozehrát své time-managemant skills a vmáčknout do mezery mezi příjezdem vlaku a holčičí slezinou návštěvu žluto-modré instituce. Začátečnická chyba!

Jak jsem si kupovala představu o sobě...

Ve čtvrtek jsem byla nakupovat. V Lidlu. Možná stejně jako já milujete jejich akční letáky, možná stejně jako já jste zvědaví, co si na vás zase příští týden vymyslí za kampaň, a možná stejně jako já lamentujete, když v pondělí po cestě do práce nestihnete nálet na tu nejbližší pobočku. To totiž znamená, že až se tam po práci zastavíte, bude akční zboží beznadějně probráno a zbudou akorát tepláky XXL a XS. A to nechceš... Bylo to ale trochu něco jiného, než vyprodaná velikost, co mě tento týden při nákupu zasáhlo a o čem jsem musela napsat, abych si to tak trochu urovnala sama v sobě...

O jednom prázdninovém sentimentu, astronautovi a hepymílu

Je první den prázdnin a na našem dětském hřišti se poflakuje banda školáků, kteří včera odevzdali učebnice, dostali vysvědčení, za odměnu se nacpali "hepymílem" (nebo mýlem?), nemuseli jít spát už v devět a ráno naopak mohli spát až do devíti. Koukám na ně z okna a přitom přemýšlím, co pro mě znamenal konec školního roku...

TIP NA VÝLET... Vidět Žleby a zemřít

V Čechii, jak praví pan prezident, je spoustu pěkných míst, a proto tu cestujeme rádi. Taky proto, že guláš a pivo je tu o šestkrát levnější než jinde, ale o tom zase příště. Nicméně, ne vždy se vám na první dobrou podaří objevit místo, které na dlouhou dobu zůstane na špici vašeho cestovatelského žebříčku. A když se vám to ještě podaří skoro náhodou, o to víc je výlet lepší. Vy naštěstí na náhodu spoléhat nemusíte, stačí si přečíst následující příspěvek... :-)

11 věcí, který mi budou chybět z MS v ledním hokeji

Nikdy jsem nechápala, jak se proboha mamka nemůže koukat na mistrovství světa v hokeji. Já jsem už odmalinka seděla u televize a hltala každou minutu. Měla jsem dokonce každý rok v deníku vyhrazenou dvoustranu, kde jsem si vypsala hokejisty i s jejich čísly, a pak jsem volila toho nejhezčího. Ano, ne nejšikovnějšího, ale nejhezčího :-) Těch mistrovství jsem viděla cca 28 a stále ještě jí nerozumím. Další totiž (aspoň pro nás) právě skončilo a mně se bude stýskat!

Nemám čas... A pár tipů jak si ho udělat

...no, co vám na to říct. S časem je potíž. A s výmluvami, proč ho nemáme, ještě větší. Najdou se při sportování ("Začala bych, ale děti a práce mi zaberou většinu dne."), při vzděláváním ("Ráda bych chodila na francouzštinu, ale teď mám plný program."), při hubnutí ("Nestíhám si denně zdravě vyvařovat...") nebo při plnění našich dalších snů ("Chtěla bych podnikat, ale nemám na to čas. Počkám až vyrostou děti..."). Jenže jak na to, aby vaše sny dostaly odpovídající příděl z koláče volného času, který vám po práci zbývá  a dělí se ještě na čas pro partnera nebo děti?

RETROPECKY - #7 Památníček

Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat... Napadlo mě včera a já chvilku vzpomínala, kde jsem to vlastně slyšela. Reklama? Text písničky? A pak mi stačilo vyběhnout schody do svého dětského pokojíčku, najít krabici "vzpomínek", ve které mám diáře, fotky a dopisy z dětství a mezi nimi tam byl taky. Sešitek s odrbanými deskami, který jsem otevřela téměř po 15ti letech. Jo! Památníček. Pamatujete?

Jak vybrat oblek a boty a nezabít ho

V životě každého muže nastane okamžik, kdy potřebuje oblek a slušné boty. V případě obleku se to většinou řeší tak, že se zakoupí jeden o tři čísla větší, tak aby dotyčnému byl jak do tanečních, tak k maturitě, do Národního, na svatbu a s trochou štěstí i na pohřeb. V domácnostech, ve kterých je více mužů, se často kupuje univerzální mezi-velikost a oblek se sdílí. Takže když na mě Honza poprvé vytáhl svůj oblek, jen jsem se modlila, aby s bráchou nesdílel i boty. Ve chvíli, kdy vytáhl boty, začala jsem litovat, že je nesdílejí. A prohlásila, že s číšníkem z osmdesátek na sestřin maturitní ples rozhodně nepůjdu.

PEČU | Margot řezy

Tak už to vypadá, že jaro je u mě na blogu měsícem pečení. Loni přibližně touhle dobou to byla maková buchta, která se stala hitem snad v každé domácnosti, kde ji vyzkoušeli. A letos jsem si dokonce troufla na něco ještě sofistikovanějšího. Tyčinka Margot, kterou jsem koupila v akci někdy před Vánoci (z neznámého důvodu, protože jí nikdo doma nejí), koukala už hodně přešle. Tak jsem se rozhodla ukončit její trápení. A upéct Margot řezy.