Tipy pro začínající učitele aneb co vám na peďáku neřeknou

O tom, čím budu, až budu velká, jsem měla vždycky jasno. Žádná manekýnka nebo herečka, ani kosmonaut, ale učitelka. Zatímco jiné děti si stavěly lego nebo domečky pro barbíny, moje nejoblíbenější hra byla "na školu". Hrála se tak, že jste vyskládaly veškeré plyšáctvo po dvojicích do imaginárních lavic. Každému vyrobila sešit, žákovskou, vymyslela jim fiktivní příjmení, a pak je zkoušela a známkovala. A na konci dostali vysvědčení. Tuhle hru jsem následně zkoušela aplikovat i na mladší sestře, ale jí už tak zábavná nepřišla. Plyšákům možná taky ne, ale ti se prostě nemohli bránit.

Každopádně touha učit ve mě přetrvala, a tak jsem v září poprvé stála na opačné straně třídy, za katedrou, a přede mnou nebylo 10 plyšáků, ale skoro dvacet maturantů. A můžu vám říct, že i když jsou skvělí a báječní, učit není žádná legrace. Zážitky ze svých prvních hodin jsem se rozhodla sdílet, abych podpořila ostatní začínající pedagogy, kteří měli po pár prvních hodinách třeba podobné pocity, jako já. Nebojte, nejste v tom sami!

Takže, přiznejme si v následujících bodech, CO NEZAFUNGOVALO:

• Žáky jsem se na první hodině snažila upoutat tím, že budu nenucená, vtipná a prostě taková jejich kámoška. Nechci tvrdit, že tahle strategie nefunguje vůbec. Ale když jsem jela domů a rekapitulovala si svůj výstup, shrnula bych to asi jako "nějaká zhulená ženská, co se směje vlastním vtipům".
• Pokud se chcete téměř dospělým studentům představit na úrovni, rozhodně nedávejte do prezentace fotky všech svých koček. Ani koťátka! Nezachráníte to ani obrázkem Vašeho psa. A ve chvíli, kdy nemáte opravdu co říct k fotce, kde ukazujete svého přítele, a okomentujete ji slovy: "Chtěla bych vám říct, že mám kluka.", pak ji smažte. Bez diskuze!
• Je normální, že polovina třídy spí. Zabírají pravidelně do 5 minut, ještě dřív, než je vůbec stihnete začít nudit. Smiřte se s tím, je to odpoledka. Lidi se na ní chodí vyspat, nebo si dopsat úkoly. 
• Neznamená to ale, že vás nevnímají. Po 8 letech na gymnáziu studenti dokáží naslouchat i ve vegetativním stavu, což vás nesmí překvapit. S železnou pravidelností se probudí přesně ve chvíli, kdy v přednášce tápete, nebo máte na tabuli hrubku. V obou případech tušíte průser a doufáte, že to zaspali. A že se vás na to nikdo nezeptá. Nebojte - zeptají se.

"Je normální, že polovina třídy spí. Zabírají pravidelně do 5 minut, ještě dřív, než je vůbec stihnete začít nudit.

• Domněnka, že vám budou sborově odpovídat na vaše otázky, je totálně mimo. Ve chvíli, kdy se třídy na něco zeptáte a očekáváte kolektivní reakci, dostanete se vám v lepším případě jako odpověď mumlání a šeptání. V tom horším se třída snaží dělat, že tu není, a téměř všichni sklopí hlavu a zírají do sešitu. Vy nakonec vyvoláte chudáka, co to nestihl a omylem s vámi navázal oční kontakt.
• To, že zívají, neznamená, že se blíží konec hodiny. Pokud podlehnete tomuto pocitu a pustíte je domů, zjistíte, že se tomu stalo o hodinu dříve, než jste měli končit. A nikdo nebude protestovat. Až vy, cestou na nádraží zjistíte, že je něco divně, když stíháte vlak, co jede o hodinu dřív.
• Když už si myslíte, že jste hodinu zvládli celkem v pohodě a že jste nepůsobili jako magor, zjistíte doma, že jste měli každou náušnici jinou. Nebo ponožku.
• Jestli si myslíte, že budete mít chuť si jít po hodině zaběhat nebo třeba na jazykový kurz, tak jste velcí optimisté. Když po hodině zamykáte třídu, nechápete, jak může někdo učit 7 hodin v kuse, když vy jste po dvouhodinovce totálně vymletí tak, že usnete u večerníčku. 

Takže milí noví učitelé, jestli to takhle máte taky, nevzdávejte to a vytrvejte. Berte to sportovně, stejně jako já. Protože v tu samou chvíli, kdy si budete říkat, že to už snad ani nemá cenu, budete mít taky neodbytný pocit, že vás to stejně děsně baví. Budete vymýšlet, jak vylepšit další hodinu, čím děcka pobavit a jak jim zprostředkovat, co nejvíc z toho, co víte a co vám přijde zajímavé. Učení je prostě specifický druh hobby na celý život, na kterém se stanete závislí dřív, než jste si vůbec ochotni to přiznat. Tak se tomu nebraňte a ukažte studentům svůj potenciál. Bezezbytku!