MÍSTA, CO MÁM RÁDA - Divoká Mazanka

Jsou místa mezi nebem a zemí... A jsou místa mezi Palmovkou a Bulovkou. A je to vlastně skoro totéž. Protože ve chvíli, kdy se dostanete na Divokou Mazanku, budete si myslet, že jste minimálně v pohádce. A jednou takovou začnu i svůj dnešní blog-post.

15 věcí, které bychom se měli naučit od našich koček

Za těch 8 let, kdy jsem domů přinesla v pytlíku první kotě, jsme měli doma možnost pozorovat ledaccos. Od kočky zašprajcnuté za gaučem, přes panický strach naší mícy z vysavače či špatně odhadnutou vzdálenost při skoku z gauče na konferenční stolek. To jsou takové ty okamžiky, kdy si ťukáte na čelo a říkáte si: "Kočka, no..." Jenže, za tu dobu, co kočku a její potomky doma máme, vypozorovala jsem taky několik věcí, ze kterých bychom se my, lidé, mohli v cukuletu vzít příklad. A tak jsem je sepsala, hezky bod po bodu.

Díky... aneb jak přijímat chválu...

Má to v sobě asi každý, kdo byl vychován klasickým způsobem a komu rodiče od malička říkali: "Nevytahuj se." Měli samozřejmě pravdu, ale vlastně ne tak docela. Díky nebo spíš kvůli tomu se řada z nás nedokáže patřičně ocenit a bagatelizuje svoje úspěchy.

Tak neumim sbírat houby, no a co...

Miluju podzim. Vůni spadaného listí, ruce špinavé od ořechů, brouzdání v kalužích, pouštění draka nebo sbírání kaštanů... To je ale taky jediné, co jsem schopna najít a co sbírám. Jak dojde na hříbky, babky, klouzky a bedly, tady končí veškerá legrace. Jsem nadšeným konzumentem a po smaženici nebo řízkách z hub se můžu utlouct. Ale co se sbírání týká, jsem beznadějný případ. Zatímco ostatní chodí na houby, já chodím jako doprovod na procházky.