RETROPECKY - #6 Cirkulárka

Není to úplně retropecka, ale do téhle kategorie jsem tohle téma zařadila pro to, že je to něco, co už tak nějak léta patří ke zvukům léta. A není to kvákání žab ani zpívání ptáčků, o čem chci psát. Při "Miss Zvuk léta" mu sice na paty šlapalo bzučení komárů u ucha. Nakonec ale dnes ráno (5:58) zvuk zafinišoval a zvítězil. Tadá, je to řvaní cirkulárky.

Jsou to asi dva roky, co jsme se přestěhovali z okraje města na ještě větší okraj města. Bydlíme v takových roztomilých malých bytovkách a kolem sebe máme les, močály a pár zahrad. Majitelem jedné z nich je starší pán, říkejme mu pracovně "dědek". A hádejte co je nejoblíbenější dědkova činnost? No, přece řezání cirkulárkou. Ale na jeho omluvu, není to jen jeho hobby. Řekla bych, že kdekoliv se o prázdninách probudíte, uslyšíte ten neopakovatelný, pronikavý zvuk. Jakoby každá vesnice musela mít povinně místní úřad, místního blázna a místní cirkulárku.

Osobně by mě zajímalo, co ti lidi pořád řežou. Konkrétně dědek nemá na zahradě jediný strom (předpokládám, že už padly za oběť jeho choutkám), a tak už podle mě musel sáhnout i do domácích zásob. A teď porcuje dřevěné rámečky, zábradlí od schodiště a podobně. Být jeho sousedy, pomalu si začínám hlídat plaňky u plotu.

Jediné plus jeho činnosti vidím v tom, že si v létě nemusím nastavovat budík, jelikož dědek je přesný a začíná každý den plus mínus v 6 hod. S malou přestávkou mezi 6:50 - 6:55. Předpokládám, že je to čas, kdy si vypije svůj ranní lógr, aby se pak posilněn vrátil k cirkulování. Anebo je to čas, kdy na něj někdo zavolá první policajty.

Při zírání do stropu kolem šesté ráno mě napadlo, jestli by se navíc na práci s tímhle dřevoobráběcím strojem nemělo vydávat zvláštní povolení, protože podle mě jde minimálně o prsty. Při rešerši k tomuto článku, kterou jsem provozovala o pár minut později, jsem ale zjistila, že cirkulárky už dávno nevypadají, jako za mého mládí. Dnešní stroje jsou mnohem bezpečnější, pomalu se ani nemusíte dotýkat polínka, když řežete. Ale to není dědkův případ. Dědek je klasik, a tak vlastní takový ten veliký ozubený kotouč zabudovaný v podomácku sbitém stolku opatřený motorem vykuchaným ze škodovky.

Byla ale chvíle, kdy se i dědek rozhodl dát si pauzu a jet na letní dovolenou. Modlila jsem se, aby si sbalil i cirkulárku. I tentokrát na mě ale vyzrál a při své absenci ji zapůjčil sousedovi, za kterého se během týdne stal "řezač - fanatik" a zvládl zplanýrovat a napolínkovat půlku svého sadu i několik soušek, co si nakrad v lese. Docela jsem se těšila, až se dědek vrátí, protože soused neřezal v táhlých tónech, ale nepřesně a neobratně, zadrhával a ještě u toho nadával. Byla jsem poučena, že měl asi sukovité dřevo, každopádně i tak jsem se skoro těšila na dědkův návrat a v 6 ráno očekávala svou dávku dědkova něžného sóla. Dostalo se mi jí. Ale nebylo to sólo, nýbrž nepřetržitý duet bez pauzy na kafe. Cirkulárku si totiž pořídil i soused.

Takže dobré ráno Praho.