Místa, která mám ráda - Park Café

Nepiju kávu. Vážně, ani lok. Ani latté. Zato miluju posedávání v kavárně. Kavárna je pro mě místo, kde můžu zastavit čas. Místo, kde prostě jen tak z povzdálí pozoruji věci a lidi kolem a přemýšlím. O věcech a o lidech. Anebo nepřemýšlím vůbec. A jedna takové místo nedávno vyrostlo na našem konci Prahy. A mně přirostlo k srdci.

Dva plyšáci a pět malých radostí, které mě dnes udělaly šťastnou

Když jsem dneska večer nasedla do vlaku, byla jsem klasicky tak nějak přejetá po celém dni. Stejně jako 99 % cestujících v mém kupé. Chtěla jsem vyndat mobil, nasadit sluchátka, zkontrolovat FB a udělat kolem sebe takovou tu bublinu, do které nikoho nepustím a zachmuřeně si v ní dojedu až domů. Jenže místo toho se stalo něco, o co se s Vámi chci podělit. Ne, až zítra ráno, přestože statistiky tvrdí, že článek si dopoledne přečte víc lidí. Zasáhlo mě to natolik, že to musím napsat teď. Dokud je ten pocit ještě ve mně.

Z Hrubé Skály na Valdštejn a zpět

Výlet na Hrubou Skálu jsme plánovali dlouho, protože jsme stále od někoho poslouchali, jak je to tam hezké a jakou má to místo energii. My jsme potřebnou energii nastřádali až v polovině dubna, ale počasí k nám bylo milosrdné, a tak se to vše odehrálo v mikinách a obešlo se to bez pláštěnek. A protože kamarádi měli pravdu a "to místo" energii rozhodně má, je téměř mou povinností věnovat mu několik odstavců.

RETROPECKY - #6 Cirkulárka

Není to úplně retropecka, ale do téhle kategorie jsem tohle téma zařadila pro to, že je to něco, co už tak nějak léta patří ke zvukům léta. A není to kvákání žab ani zpívání ptáčků, o čem chci psát. Při "Miss Zvuk léta" mu sice na paty šlapalo bzučení komárů u ucha. Nakonec ale dnes ráno (5:58) zvuk zafinišoval a zvítězil. Tadá, je to řvaní cirkulárky.

RETROPECKY - #5 Skákání gumy

Nevím, ale jako malí (mladí) jsme měli zřejmě ustavičnou touhu skákat. Skákat panáka, skákat šipku do rybníka, skákat ze stromu, z prolejzačky... Ale hlavně - skákat gumu! Skákali jsme ji před školou, o přestávce, v družině, i po škole. Skákaly ji holky, ale občas i kluci. Když bychom se dneska zeptali dětí, jestli ví, co je guma, napadne je asi jen ta do kalhot. Ale co Vy, pamatujete?

Tak mi nejdou deskové hry, no a co...

Stejně jako úklid, který je už takovou stálicí mezi podobnými tématy, existují i další třecí plochy v životě páru. Nikdy bych však neřekla, že to budou deskové hry. Činnost, která má sloužit k zábavě, relaxaci a všeobecné pohodě. Jenže místo toho z nich má minimálně (ženská) půlka domácnosti trauma, a to jen proto, že tu opět panuje naprosto odlišný přístup obou pohlaví k problematice tohoto koníčku. Alespoň u nás doma.