5 Tibeťanů aneb sebedestruktivní cviky na každé ráno

Minule jsme si povídali o tom, jak jsem vyzkoušela běh (a jak to dopadlo si možná ještě pamatujete - já tedy rozhodně). Můžu vám prozradit taky to, že jsem se málem utopila při pokusu o přeplavání zahradního bazénku. Z těchto zkušeností jsem usoudila, že na začátek není radno přecenit své síly. A tak jsem se přes veškerý svůj odpor k józe, pilates a různým podobným cvičením nechala ukecat a zkusila "Pět Tibeťanů". Kdyby moje mamka věděla, jak nesnáším tyhle meditační cvičení, rozhodně by mi je nedoporučovala. Kdybych já věděla, co je to "5 Tibeťanů", rozhodně bych je nezkoušela cvičit.

A tak jsem jednoho krásného rána navlíkla elasťáky, doplnila je super jogínským tričkem (takovým tím volným z Lidlu, abyste mi rozuměli) a ultracvičebními návleky na kotníky (to mám zase z filmu Flash Dance...ten nápad, ne ty fusekle). Takto vyfešákovaná jsem v obyváku vytáhla mojí jóga-podložku-obyč-karimatku a na YouTube si našla "5 Tibetians". Honza ještě spal, tak jsem neměla žádné publikum a neriskovala jsem při své jogínské premiéře žádné faux-pas.

Na monitoru se objevila sympatická paní, štíhlá, usměvavá… Přesně tak budu vypadat, až si to zacvičím, říkala jsem si. A přesně tak jsem nevypadala. To, co následovalo, nemohlo ani omylem vzejít od Tibeťanů. Pokud bych mohla vsadit na původ tohoto cvičení, pak bych hádala nějaký pracovní tábor nebo gulag. Ale to předbíhám. Paní na obrazovce roztomile žvatlala o tom, že každý cvik z pěti bychom měli opakovat minimálně 3 krát, maximálně pak 21 krát a ve chvíli, kdy ucítíme jakýkoliv diskomfort, máme s cvičením přestat. To jsem si myslela, že se mě to samozřejmě netýká - 21 kusů od každého dám jak nic, nejsem přece žádný ořezávátko. Jestli neznáte tohle cvičení, zde přikládám video, abyste si lépe uměli představit to, co budu popisovat na následujících řádcích.

1. Tibeťan

První Tibeťan si zřejmě hrál na vrtulník. A to vypadalo zpočátku jako docela dobrá zábava. Krize ale začala už při druhém otočení, kdy jsem ztratila orientační bod a během třetí otočky jsem tak tak přistála mezi naší plazmovou televizí a skleněným konferenčním stolkem. Ve chvíli, kdy jsem se odhodlávala na čtvrtou otočku, jsem zjistila, že se mi motá hlava a chce se mi zvracet. A tak jsem se odplazila k počítači, pauzla video a pak po čtyřech doputovala k ledničce, kde jsem si dala pár loků vychlazené Coca-Coly (na žaludek, že jo...).

2. Tibeťan

Ať mi nikdo netvrdí, že tohle cvičení jsou schopni provozovat důchodci nebo tibetští mniši. A jestli jo, pak má každý z nich pod tepláky six-pack (pekáč buchet, břišní svaly...však vy víte). Zvedat nad podložku rovně natažené nohy a k nim přitahovat hlavu, To je cvik, který bych nezvládla pomalu ani na vrcholu své fitness formy. Opakovat ho 21 krát? Tak to ani náhodou. Poté, co jsem se s největším vypětím třikrát přitáhla k pokrčeným kolenům, jsem rezignovala a dala si další lok Coca-Coly.

3. Tibeťan

Třetí cvik byl pro mě asi ze všech nejhorší. Zaklánět se vkleče? Zkusila jsem to jednou. Hrozně to bolelo. Podle mě jsem si zlomila páteř (nekecám). Abych při tom ještě dýchala nosem? To je jako kdybych si měla vybrat mezi smrtí udušením nebo ochrnutím po přerušením míchy. Zvládla jsem 3 opakování a už oficiálně mi bylo blbě. Dala jsem si Coca-Colu a pozorovala paní na videu, která vypadala, jako že jí tenhle cvik dělá hrozně šťastnou.

4. Tibeťan

Po zhlédnutí čtvrtého cviku se mi zdálo, že by se mohlo blýskat na lepší časy. A to byl (kromě samotného nápadu si zacvičit tohle brutální sestavičku) jeden z největších omylů toho rána. Ze sedu, ve kterém mi dělalo největší potíže už jen udělat takzvanou "fajfku" z chodidla, jsem přešla do jakéhosi "vzporu". Jenže pak mě křuplo v jednom lokti a píchlo v druhém, a to nemluvím o tom, že mám zřejmě moc krátké ručičky a dlouhé tělíčko nebo velký zadeček, ale o plynulosti přechodu ze sedu do vzporu, nemohla být ani řeč. To už jsem se cítila víc než diskomfortně a nalila si pořádnou skleničku Coca-Coly.

5. Tibeťan

Tenhle cvik vypadal ze začátku úplně v pohodě, dokud se paní na videu nerozhodla z příjemné protahovací pozice mně neznámým způsobem zvednout do jakési stříšky. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že v této stříšce má ženská obě chodidla přitisknutá k podložce, vzdala jsem jakékoliv pokusy vůbec to zacvičit. A dopila jsem Coca-Colu.

Takže sečteno - podtrženo:

Délka trvání: 15 min

Počet cviků: 12 (plus minus)

Počet litrů Coca-Coly: 1,5 (do poslední kapky)

Ani kupa endorfinů, vyplavených na základě toho, že jsem přežila, bohužel nepřebila ten šílený pocit z tohohle cvičení. A opět jsem si ověřila, že tyhle východo-praktiky prostě nejsou pro moje západní tělo. Takže se vracím k běhání.

A co Vy a jóga? :-)