Výlet krajem Antotnína Dvořáka

Vymýšlení výletů je už několik let mým dobrovolně-nedobrovolným hobby. Tak to prostě chodí, když se v něčem osvědčíte. Naštěstí naše republika skýtá tolik zajímavých míst, že mám o inspiraci nadosmrti vystaráno. Kolikrát prostě stačí jen náhodně zabořit prst do mapy a může se vyrazit. A přesně tak jako jsme to udělali jedno srpnové odpoledne...

Tentokrát jsme se vydali po stopách skladatele Antonína Dvořáka. Jeho naučná stezka, které vede z Nelahozevsi do Kralup nad Vltavou se nám ale zdála přeci jen trochu krátká, a tak jsme výlet zahájili v nedalekých Veltrusech. Tohle městečko, ležící zhruba 25 km na sever od Prahy, se může pochlubit nádherným barokním zámkem a malebným zámeckým parkem, jedním z největších v u nás. I přesto, že zapomenutá zákoutí se sochami a pavilony, mohou v návštěvnících budit dojem, že se zde zastavil čas, nenechte se zmást. Zámek i park je oblíbeným místem pro pořádání kulturních akcí a pikniků. A protíná ho dokonce i cyklostezka, která začíná v Praze a vede až do německých Drážďan.

Protože v zámku probíhala rekonstrukce, oželeli jsme pro tentokrát prohlídku, a vydali se pěšky do nedaleké Nelahozevsi. Respektive na místní nádraží, odkud nás vláček dovezl jednu stanici přímo pod stejnojmenný zámek. Baroko vystřídala renesance a my jsme mohli obdivovat jednu z nejkrásnějších staveb té doby. Sgrafita na stěnách i vstup do zámku přes kamenný most jako by nás přenesly o několik století zpátky. Ale jen na chvilku, přesně do té doby, než jsme si na nádvoří v místním obchůdku se suvenýry koupili nanuka. Začátek prohlídky jsme o pár minut úspěšně propásli a stejně tak jsme při hledání stezky Antonína Dvořáka minuli jeho rodný dům, který se nachází v podzámčí. Což signalizuje jediné (krom toho, že mi to jako organizátorovi nedělá úplně dobrou reklamu), a to, že se do Nelahozevsi budeme muset jistojistě ještě vrátit.

Naučnou stezku jsme nakonec objevili, a to mi trochu zlepšilo reputaci. I přesto, že nese jméno jednoho z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů, na informačních cedulích ale o Tondovi nepadlo jediné slovo. Každopádně to vůbec nevadí, protože mnohem lepší, než číst cedule, bylo sledovat líný tok Vltavy po jedné straně a na té druhé různé pískovcové útvary a železniční trať. Zhruba po 3 km nás stezka vyplivla v Kralupech nad Vltavou, To je bohužel město, které moc krásy nepobralo, nebo alespoň ne místa, která jsme z něj viděli my. Naše zklamání navíc dovršila absence nějaké pěkné cukrárny, a tak jsme se nakonec smířili s větrníkem, který jsme zhltli na autobusovém nádraží. Doporučuji tedy tyhle záležitosti odbýt dříve na trase anebo požádat o tip nějakého domorodce. Autobusem jsme se pak svezli zpět do Veltrus, a tím byl náš výlet u konce.

Ne však tahle reportáž... Protože i když by se mohlo na první pohled zdát, že tenhle výlet se mezi ty TOP nezařadí (dostal od nás 2 z 5 hvězdiček), přesto nese jedno prvenství. A to je naše první sestříhané výletní video, na které se můžete podívat tady:

Tak hezké výletování i vám!