I-Dieta aneb jak se nezbláznit z informací

Informace a zprávy se na nás hrnou ze všech stran. Noviny, časopisy, rádio, e-mail a k tomu nově všechna internetová zpravodajství a sociální sítě… Na jeden klik miliony podnětů, které musí náš mozek každý den vstřebávat a třídit. A nikdo nás nikdy nenaučil, jak s takovým množstvím informací nakládat. Bohužel se mi zdá, že nějakým divným způsobem převažují poslední dobou v médiích špatné zprávy nebo informace, které v nás mají probouzet negativní emoce, jako je strach, závist… Jako by nás někdo chtěl držet pořád trochu naštvané a vystrašené. Takové stádo vylekaných oveček se totiž nejlépe ovládá. 

A tomu jsem se rozhodla bránit a nasadila i-dietu. I-dieta - nebo chcete-li informační dieta - je můj způsob obrany proti negativním informacím. Ale taky informacím obecně, protože kapacita mozku (aspoň toho mého) je omezená a já si chci vybrat, čím ji naplním. Zavedla jsem proto několik pravidel, které dodržuji, proto, abych si zachovala jasnou a pozitivní mysl. A můžu říct, že jsem sama překvapená, jak pěkně to funguje.

Informační dieta samozřejmě není můj vlastní výmysl. Praktikuje jí v různých obměnách spousta lidí po celém světě. A i já jsem si z té nejvíc "ultimátní" verze, kdy člověk úplně eliminuje přísun informací, vybrala pouze některá pravidla a upravila si je tak, aby co nejlépe vyhovovala mým potřebám. I tenhle článek proto berte spíše takovou inspirací pro vaše vlastní experimenty s výběrem a konzumací toho, co nám média a internet nabízí.

Televize

Televize je pro mě úplně ukázkovým příkladem toho, co jsem psala v úvodu tohoto článku. Je skvělým nástrojem, jak nás udržovat ve strachu, programovat a ovládat. 99 % obsahu televizních zpráv jsou katastrofy, hrozby, krádeže... Nakonec vám sice za odměnu ukážou, v jaké zoo se narodilo nové zvířátko, ale to už vám pohodový večer nezachrání. Přemýšlejte nad tím, jestli to, co se na vás přenáší z obrazovky, je pro vás zajímavé a obohacující. Jestli je vaše odpověď ano, tak se dívejte vesele dál. Pokud ne, začněte s i-dietou a získáte tak minimálně několik hodin času týdně, který můžete strávit efektivněji. A taky dobrou náladu.

Byly doby, kdy jsem zůstávala nehnutě sedět u Prostřeno! a nevěřícně koukala na to, co se může dostat na obrazovky. Dokázala jsem 50 minut pozorovat, jak si 5 lidí u stolu vzájemně kritizuje jídlo, místo toho, aby si ho pochválili a kultivovaně se u něj pobavili, a nevycházela jsem z úžasu. Po skončení pořadu jsem zjistila, že sedím na gauči v křeči a ve stresu, z toho, jak na sebe dokážou být lidi protivní. A tím, že jsem program sledovala, jsem navíc vlastně všechno podporovala. A tak jsem si jednoho dne řekla dost. Televizi jsem úplně nezrušila, zas taková frajerka nejsem. Nekoukám ale na zprávy, natož na krimi zprávy nebo pořady typu Prostřeno!. Pouštíme si s přítelem pouze sport a občas nějaké ty dokumenty o zvířátkách. Jinak nám televize slouží víceméně jako domácí kino a musím říct, že žádné informace jsme za tu dobu nikdy nepostrádali.

Internet,  zpravodajské servery

Tak schválně, podívejte se dnes na Seznam.cz, Novinky.cz nebo iDnes.cz. Přečtěte si prvních 5 zpráv a zamyslete se, které z nich se opravdu dotknou vašeho života a nějakým způsobem ho ovlivní? A hned mě napadá další otázka. Kolikrát denně do prohlížeče napíšete adresu zpravodajského serveru prostě jen tak ze zvyku a vlastně už to vůbec nevnímáte? Třeba v práci, i přesto, že jste se na tytéž stránky koukali asi před 10 minutami. Všichni to známe a jmenuje se to "prokrastinace". V tuhle chvíli vůbec nejde o to, dozvědět se něco nového, ale o to vyhnout se nepříjemné povinnosti nebo úkolu. To, že jsem si zakázala číst zpravodajské servery, sice nezaručí, že využiji svůj čas efektivněji, na druhou stranu, pořád mám větší šanci, než když strávím každý den několik hodin (vážně, zkuste si to někdy změřit) klikáním na stále stejný web. A mimochodem, opravdu potřebujete vědět - minutu po minutě - jak někdo někoho zastřelil někde v USA? Nebylo by lepší se radši podívat radši na stránky vaší obce a zjistit, co se děje u vás doma? Protože to je to, co se vás opravdu dotýká a co můžete ovlivnit.

Bulvár, dámské časopisy

Víte, jaké jediné pozitivum jsem našla na smrti Ivety Bartošové? Odnaučila mě číst bulvár. Ne, že bych byla nějaký její skalní fanoušek, ale bylo mi jasné, co se bude dít v médiích, když došlo k té nešťastné události, a rozhodně jsem se nechtěla toho šílenství jakkoliv účastnit. Svatosvatě jsem se ten den zapřísahala, že už si v životě neotevřu žádné bulvární revue na internetu ani nekoupím cokoliv podobného v papírové podobě. Byla to těžká odvykací kúra s opravdu tvrdými abstinenčními příznaky. Dnes už je to ale skoro rok a já jsem na sebe hrdá, protože i v době největší nouze a zvědavosti (ano, některé drby se k vám prostě donesou a chcete vědět víc), jsem se ubránila a nic si nepřečetla. Dokonce - ze samé radosti - jsem si přestala kupovat i dámské časopisy. Dávat 70 Kč za fotky ultraštíhlých modelek, ze kterých mám stejně jenom depresi, mě prostě přestalo bavit. K tomu číst stále dokola sci-fi návody na šťastný život a koukat se na obrázky kabelek, na které stejně nemám... Za ušetřené peníze teď radši zajdu do kavárny s kamarádkou na kus dortu. A můžu vám říct, že je to nesmírně osvěžující pocit.

Rádio

Co se rádia týká, tak tam je to jako s televizí. Abych se nechala hned v 7 ráno po cestě do práce vystresovat zprávami? Ne, díky. V autě poslouchám po ránu zásadně příjemnou hudbu, mám svůj ranní "set", který mě vždycky zvedne náladu. A hlavně - je bez reklam.

Facebook

Jsem aktivní uživatel FB a mám ho ráda. Nebudu se tady tedy pouštět do žádných větších analýz nějakých "pro a proti", protože všichni dobře víme, jak je problematika sociálních sítí složitá. Navíc, každý si míru užívání může nastavit sám. Já jsem si několik let zpátky zavedla dvě pravidla, která dodržuji, abych na FB netrávila více času, než potřebuji. Za prvé - nemám na FB zapnutý chat. Zprávy, které mi lidé zanechají, si přečtu, kdy potřebuji já. A i když se to nezdá, tímhle způsobem eliminuju takové to "vykecávání o ničem". Schválně, zkuste to. Druhá věc je, že jsem si skryla lištu notifikací, která je právě nad chatem. Nemusím vědět, kdo zrovna “lajkl“ jaké štěňátko. Znám se, jsem člověk od přírody zvědavý, a tak je tohle moje aktivní obrana před sebou samotnou.

E-mail

Co se e-mailu týká, opět bych tu nerada spustila nějakou diskuzi o tom, jak to kdo má v práci. To je jedna věc. Co se ale toho osobního týká, i-dieta může fungovat i tady. Naučila jsem se ho otevírat - pokud nečekám nějakou důležitou zprávu - pouze 3x denně (ráno, kolem poledne a večer). A musím se přiznat, že do budoucna bych ráda spojila polední a večerní fázi a udělala z ní odpolední. Není totiž nic horšího, než těsně před spaním zjistit, že někdo něco potřebuje, nebo se něco stalo, a začít to řešit. Většina věcí totiž, ač si to nemyslíme, do dalšího rána úplně v pohodě počká. Nově jsem zavedla taky "dvouminutové pravidlo". To znamená, že zprávy, které se dají vyřídit do 2 minut, vyřizuji okamžitě. E-maily, které jsou důležité, následně archivuji, ty ostatní bez lítosti mažu.

Takže...

Tak tohle je ve zkratce moje i-dieta. Za dobu, co ji dodržuji, jsem zjistila:

• ...že informací, které mi opravdu chybí, je mnohem méně, než jsem si myslela. 
• ...že svět vůbec není tak špatné místo k žití, jak nám ukazují média.
• ...že díky i-dietě jsem každý den získala nějakou tu hodinu navíc, po kterou se mohu věnovat něčemu, na čem mi záleží - svým cílům, rodině, nebo si prostě dát jen relax s hrníčkem čaje.

O tom, jestli budete šťastní, rozhodujete jen a jen sami. A informační dieta je jedním ze způsobů, jak tomu můžete jít naproti. Zkuste ji, třeba jenom na pár dnů, nebo na týden. Ptáte se: "A co když opomenu nějakou důležitou zprávu?" No, kdyby měl být konec světa, věřte mi, někdo by vám o tom řekl.