Vždycky mi říkali, že mám poslouchat rodiče a paní učitelku.
Od dnešního dne vím, že se musí poslouchat taky saniťáci.
Obligátní kontrola v nemocnici, vstávačka na Márijských-Terezijských 7 hodin, aby mi opíchali ruku (teda tu druhou, tuhle vám někdo, slečno minule pěkně zřídil - no, ano, to jste byla vy sestři a není to ještě ani týden, co jste mi v ní tou jehlou šťourala....) Jsem vyvoraná jak myš, tak se nezvládám bránit, aby mi ždímala zase tu samou žílu.... Každopádně, ještě předtím, než jsme si hráli na Drákulu, klasicky problém s parkováním.
Nemocnice na Karláku se vyznačuje tím, že máte jedinou možnost parkování, a to tu placenou u parku. Tam vás hodinka stání vyjde na 50 Kč. Takže pokud se v nemocnici zdržujete dvakrát týdně a čekáte tam svých krásných 6 hodin, tak vás týdně sranda vyjde na 600 Kč. Což vám tak trochu provětrá peněženku. Takže jsem se snažila vmačknout pod smrk, kde můj jetý Volkswagen jisto jistě nemohl nikomu vadit. Až na vrátného, který se dnešním dnem zřejmě rozhodl být akční, a nějak se mu to prostě nezdálo. Po chvilce gestikulace přes okýnko (radši jsem si zamáčkla i čudlík u dveří, centrál nemám už dávno), jsme se takticky dohodli, že vycouvám z jeho revíru na zadní dvorek, a tam, že to půjde. Beztak jsem to tam už natajňačku párkrát chtěla zkusit.
A taky, že tam místečko bylo. Tak se vypajdám z auta, asi vypadám moc zdravě v kozačkách a šatech, protože ještě než oběhnu auto a zamačkám čudlíky (manuální centrál), začne na mě pořvávat tam hlouček saniťáků a nějakejch dvou ženskejch (nejspíš uklízeček) s cigárama. "Tady nemůžete parkovat." "Vrátný ze shora mě sem poslal," povídám já. "No, ale tady překážíte sanitkám." Tak jsem se rozhlídla, tři p*dele místa všude kolem, dělá si ze mě legraci, asi jo. Tak říkám zvesela: "Podívejte, nebudeme si tu kazit den. Mě sem poslal vrátný se shora." "Ale tady překážíte sanitkám." Už si nemyslim, že si dělá legraci, a moc nevim, co mu na to říct. Tak odcházím, něco na mě huláká, asi, že mám udělat místo sanitkám. A já si jdu nechat ještě napíchnout nějakou žílu a odebrat zbytky krve.
Po dvou hodinách co přijdu k autu, tak mi stojí za zadkem takovej ten plastovej oranžovej kužel. Nezbývá mi než se smát tomu, že mají čas se mnou vůbec zabývat. Kužel nekužel, stejně musím ještě do lékárny. Jen doufám, že po návratu tam nebude… A to víte, že jo – za autem si to stojí sanitka, pootevřený okýnko, řidič nikde... Teď si člověk vážně říká, jestli je u blbejch, jestli si nedojde pěšky domů pro ten pas a konečně už z týhle divný země nepláchne. Tak si tam tak stojíte u auta, je vám trochu mi zima, přemýšlíte, jestli těm lidem, co mají zachraňovat životy vysvětlovat, že když parkuju u nemocnice, tak si tam asi nechodim vymalovávat obrázky. Nu, vyšel ten saniťák, co měl kecy. Tak říkám, jestli mu to udělalo dobře. A on, že to není jeho sanitka. Čekala jsem tam asi půl hodiny, načež přijel jinej saniťák tak ho prosim, jestli by nenašel řidiče té sanitky, co mi parkuje před autem. Tak mě sprdl, že se tam neparkuje, že tam potřebujou parkovat sanitky. Znova opakuju, tři tuny místa místa všude okolo. Konečně jsme vypátrali řidiče oné sanitky, který mi zopakoval, že tam potřebujou parkovat sanitky. Odcouval mi se sanitkou, tak jsem mu zamávala, ukázala thumbs up. Možná si myslel, že ukazuju něco jinýho, nechám ho při tom, už chci hlavně pryč od těhle divnejch lidí.
Prosím Vás všechny: poslouchejte saniťáky! A pak, nekažte si dny, jezděte opatrně a dávejte pozor na Majerovou. A nechte proboha sanitky kde parkovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat