15 důvodů, proč můj blog nikdy nebude "beauty"

Úžasný účes, pěkně upravené nehty a hydratovaná pleť... Nic z toho nebudete mít, pokud se inspirujete tímto článkem. Jsou prostě některé činnosti nad rámec obvyklých hygienicko-zkrášlovacích procedur, které prostě nejsem schopna vykonávat. Alespoň ne pravidelně. Nebo jen s velkým sebezapřením. Možná, že jsem za mlada nekoukala na správný pořady v televizi. Nebo mě prostě nakonec odradil krém za 1500 Kč, který posloužil úplně stejně jako obyčejná Indulona. Jedno je ale jasné - tenhle blog do kategorie "beauty" zřejmě nikdy patřit nebude.

Minimálně z následujících důvodů.

• Odličuji se denně. Zásadně mě ale nikdo nedonutí tuhle činnost vykonávat ve 3 hodiny ráno, když přijdu z party.
• "Tajemné kouřové oči chlapy berou," četla jsem někde. Tak teda jo! Všechny návody na internetu působí tak snadně a očividně tyto pokyny zvládla již spousta žen. To jsou ty, které pak po večerech vypadají tajemně a sexy. Já vypadám jako panda. Která naštěstí většinou neopustí koupelnu, dokud to z očí všechno nesundá. Odcházím pak z domova se zarudlýma očima po odličovači, což pálí tak, že je mi srdečně jedno, co si o mě kterej chlap myslí...
• Miluju nalakované nehty. Bohužel, nejsem schopna 20 minut nečinně sedět a čekat, až lak doopravdy zaschne. Vždycky, když si myslím, že "už to přece musí být suchý", tak samozřejmě není. Za doprovodu nepublikovatelných výrazů tomu dávám většinou ještě šanci a snažím se opravit lak na inkriminovaném nehtu, čímž zničím lak na druhé ruce, ke které se mi přilepí vatový tampon s odlakovačem. V tu chvíli mi dochází trpělivost a odlakovávám všechno. Další pokusy o nalakované nehty pak odkládám na neurčito...
• Nesnáším trhání obočí. Strašně to bolí.
• Pleťovou masku nanáším. Nepravidelně. Většinou jednou za 2 měsíce, ve chvíli, když zjistím, že jsem si v záchvatu péče o pleť objednala novou. To abych neměla výčitky. Nemluvě o tom, že pokud si masku nanesu, jsem schopna na ni zapomenout a místo vláčné hydratované pleti mám po tři čtvrtě hodině, kdy ji doslova otesávám z tváře, podrážděnou a totálně vysušenou pokožku...
• Nejsem schopná pravidelně docházet na manikúru. Přiznávám, že doteď bojuji i s tím si reprezentativně ostříhat nehty na pravé ruce.
• V kabelce nikdy nenosím zdravou tyčinku a krabičku s čerstvým ovocem, kterou bych snědla ve chvíli, kdy mám hlad. Párek v rohlíku se dá vždycky někde koupit.
• Vlasy po umytí zásadně ručníkem drbu až do úplného vysušení. Ručník zásadně není nahřátý. Těžko říct, jestli při fénování dodržuji dostatečně bezpečnou vzdálenost.
• Maska na ruce? Co?
• Vysoké podpatky mi dělají nádherná lýtka. Za cenu celodenního nesnesitelného utrpení. Zásadně je sundávám při jakékoliv vhodné (i nevhodné chvíli) - v tramvaji, pod pracovním stolem, po cestě domů z autobusu. Občas lidi trochu divně koukají.
• Nepoužívám noční sérum. Ani denní sérum. Ani jiné sérum.
• Necvičím pilates. Nesnáším pilates. Nebaví mě to a bolí mě to.
• Miluju saláty. Mezi mé nejoblíbenější patří bramborový.
• Nikdo mě nedostane do solária. Trpím v něm klaustrofobií a musím zadržovat smích, pokud se kolem mě zvýší koncentrace nadměrně oranžových lidí na více než 2 ks na metr čtvereční.
• Sprchový gel a tělové mléko byly zřejmě v nějakém mnou nestřeženém okamžiku nahrazeny sprchovým olejem a tělovým máslem. Já teda doma na oleji zatím smažím a máslo poklidně snídám. Sorry, ale přes tohle prostě taky vlak nepojede.

Takže pro všechny, co to máte stejně - dospěla jsem k závěru! I přes to, že očividně děláme všechno proto, abychom byly děsně hnusné, zůstáváme přirozeně krásné. A s tím člověk těžko co nadělá... :-)