Tak neumím francouzsky, no a co...

Miluju učení jazyků.

No, vlastně hlavně fázi příprav. Nakoupím novou voňavou učebnici pro samouky, předražené oxfordské sešity (jeden na gramatiku, jeden na slovíčka, přesně tak, jak nás to učili na základce), spoustu barevných zvýrazňovačů, a pak... Pak z toho ze dva, ze tři roky utírám prach. Na dovolené na Mallorce jsem to ale s francouzštinou dotáhla o stupeň dál. Opatřila jsem si totiž TUTORA!!!

Proč zrovna na španělském ostrově, kam se na léto přesune celé Německo? No, já asi vždycky musím mít něco extra...

Posázavskou stezkou a Pacifikem

Jarní putování posázavskou krajinou mě nadchlo. Vlastně moc dobře nechápu, jak jsem zdejší přírodu mohla tak dlouho ignorovat. I když jakýsi obrys začíná kraj na jihovýchodě Prahy dostávat, naštěstí jsem ho ještě zdaleka neobjevila kompletně a má tak do budoucna v repertoáru výletů veliký potenciál. Pro ty, kteří stejně jako já nemají Posázaví dost, přidávám pro začátek možná trochu profláknutý výlet. Každopádně je opět v ideální dojezdové vzdálenosti (cca 40 km od Prahy) a rostoucí teploty pak určitě dodají toulání kolem řeky nový rozměr.

Život je pouze takový, jaký si ho uděláme. Díky bohu!

Když jsem byla mladší, můj život byl plný pravidel, která jsem si sama na sebe vymýšlela. Jejich dodržování dávalo mým dnům určitý řád. Možná taky, že jsem se díky nim cítila o něco víc "v bezpečí" před nástrahami běžného života. Co ale vidím dnes je, jak krásně se mi tehdy díky všem těm pravidlům podařilo vzdát kontroly nad některými událostmi. Když se něco podělalo, stačilo si prostě jen říct: "Ale ne, za to nemůžu, to byl osud..."