Z Lán na Křivoklát

S kamarádkou Kačkou každoročně pořádáme emancipačně-poznávací výlety. Emancipační proto, že se jedná o striktně dívčí záležitost. Poznávací proto, že trasy, které vybíráme, jsou vždycky něčím zajímavé. Což asi není nic zvláštního, protože kdo by chtěl chodit na nezajímavé výlety. Copywriteři z nás tedy asi nebudou, ale zato název přesně vystihuje, o co vlastně jde. Naposledy jsme si emancipovaně naložily dvacetikilometrovou trasu od zámku v Lánech na hrad Křivoklát. A zážitek to byl vskutku epesní.

Do Lán se člověk může dostat autem, ale my měly sraz v 8 hod na Hradčanské, odkud na místo přímá autobusová linka cca hodinku. Autobus nás vysadil u hřbitova, kde jsme si mohly prohlédnout hrob T.G.Masaryka. To jsme neudělaly, protože jsme to vůbec netušily a prosprintovaly jsme kolem hřbitova rovnou k lánskému zámku. U hlavní brány letního sídla českých prezidentů ale nastalo mnohem větší výletní faux-pas. Otevírací doba zámku je velmi neintuitivní a ani jedna z nás nečekala, že v 9h ráno bude zavřeno. A tak brána byla to jediné, co jsme ze zámku viděly. A to je přesně ta chvíle, kdy žena ocení absenci mužského elementu, protože nemusí poslouchat řeči typu... No, však vy víte jaké řeči. Doporučujeme vám tedy neopakovat naše chyby a očíhnout si všechno na webu, protože podle fotek na Google vypadá zámek i přilehlý park moc pěkně.

Počáteční zklamání jsme zahnaly nanukem z místního koloniálu a opustily jsme Lány po červené turistické značce. Té jsme se ostatně držely po celou dobu našeho výletu (mapa je zde). Trasa vede kolem Lánské obory a těsně za ní jsme potkaly i pár roztomilých rybníčků. Ty ale zhruba v půlce trasy jednoznačně překonala vodní nádrž Klíčava. Zde jsme z červené trasy malinko uhnuly, abychom mohly udělat vrcholové foto na hrázi. Vodní hladina vyloženě sváděla ke koupání, ale nás čekal ještě kus cesty, a tak jsme si choutky nechaly zajít.

Po návratu na červenou jsme se vnořily do CHKO Křivoklátsko, takže parádní příroda a časem taky Berounka dole pod kopcem, kterou jsme mohly pozorovat na některé z četných vyhlídek. Do Křivoklátu jsme doklopýtaly mírně znavené, protože v tu chvíli jsme měly v nohách 20 km. V obci jsme se rozhodly kromě emancipace vycvičit též v asertivitě. A to tak, že jsme rázně odešly z hospody u Skřivanů (Nebo Slavíků? Copak jsem ornitolog?) s tím, že nám jejich menu nevyhovuje, abychom se do ní naprosto neasertivně a za pobavených pohledů personálu vrátily. Oni totiž věděli něco co my ne - jiná hospoda v naší cenové kategorii v Křivoklátě prostě není. Už bez řečí jsme si daly výpečky a kalorie jsme pak vzaly na výlet po křivoklátských hradních věžích (lístek stojí 30 Kč). Víc jsme toho nestihly, neb nám jel vlak do Prahy.

Shrnuto podtrženo, vůbec nezastíráme, že emancipované výlety mají ještě nějaké ty mouchy. A taky že hlavní náplní výletu je totéž, co bychom mohly dělat v Praze v kavárně - zdrbnout chlapy, kabelky, kosmetiku... Na druhou stranu na čerstvém vzduchu naše tlachání snad dostává alespoň minimální přidanou hodnotu. V příštím životě nezopakujeme drobná zaváhání a možná taky zvolíme úplně jinou trasu - teď když na tu mapu koukám.

Kudy pošlapete vy a jestli přizvete mužské protějšky, nechám na vás. Ale dozajista vyvenčete nějakou tu sváču, protože délkou se tahle trasa řadí mezi ty výživnější. Výlet za mě dostane 3 z 5 hvězdiček. Já a Káťa dostáváme 5 z 5 hvězdiček za to, že jsme se neztratily a za emancipaci a asertivitu. :-)