Typická fotbalová fanynka - máte ji doma taky?

Jako typická moderní žena sleduji fotbal. Zcela dobrovolně. A baví mě to. Fakt!

Ne teda, že bych spěchala domů na Spartu proti Baníku, ale na takové ty lepší zápasy, třeba Ligu mistrů nebo teď světovej šampionát se ráda podívám. Jsem dokonce tak emancipovaná, že ochotně naplním ledničku pivem a udělám popcorn. Tím ale moje dokonalost končí a s úvodním hvizdem se ze mě stává stoprocentní dívčí fanynka.

A jak to my - holky - s fanděním vlastně máme?

• Nerozeznáváme ofsajd. Teoreticky už teda víme, o co jde. Protože vy, milí muži, jste nám to vždycky znovu schopni ochotně a velmi trpělivě vysvětlit. Jenže to je nám platný, asi jako mrtvýmu zimník. Protože prakticky, prakticky jsme ofsajd schopny identifikovat pouze ze zpomaleného záznamu. Vůbec nejlepší je, když pro nás - fotbalově méně zdatné pohlaví - režie promítne na hřiště takovou tu čáru. To jsme pak za vodou a machrujeme, jako kdybychom zrovna našly vraha v Midsomeru. Pokud nefandíme v soukromí domova, pak se při identifikaci ofsajdu zásadně řídíme kolektivním chováním. Takže jakmile se ozve všeobecné "fffffsájd", tak samozřejmě souhlasně pokyvujeme.

• Absolutně postrádáme smysl pro čistou hru. Vlastně i pro tu nečistou. Fauly nevidíme, natož aby nás zvedaly ze židle. To by musela týct krev - hodně krve - nebo někde čouhat kost. Rozhodčí nám to teda vůbec neulehčujou. Občas vůbec neví, co by pískli, takže pak jsme z toho zmatené a máme v tom tak trochu pikantní gulášek pana Pecky. Co se týká nastřelených rukou, zejména těch ve vápně, tak ty nás nechávají totálně chladné. V názorech na sporné situace pak opět zbaběle spoléháme na dav - a jdeme bezpečně s tou větší částí. Ty odvážnější z nás pro lepší efekt utrousí na adresu "viníka" pár štiplavých poznámek.

• Jsme univerzální fanynky. Většinou fandíme tomu, kdo vyhrává. Jednoduše proto, abychom si nekazily den. Jindy se v nás ale probudí vlna lítosti (nebo hormony, mateřské pudy...) a protrpíme si svých 90. minut s outsiderem. Občas jsme schopné zběhnout i v průběhu zápasu - to většinou o poločase, kdy se týmy otočí, a my se musíme na změnu stran chvilku aklimatizovat.

• Jsme multifunkční. V průběhu utkání jsme schopné dočíst knihu, odejít si nalakovat nehty nebo zatelefonovat kamarádce a probrat, co je nového. Přesto to neznamená, že nás zápas přestal zajímat. Jen spoléháme na to, že důležité situace režie vždycky zopakuje. A když ne teď, tak minimálně pětkrát o poločase. I s analýzou experta.

• Během zápasu nám nedělá problém usnout. Já osobně mám zlom v 70. minutě, a to může být třeba finále MS. Moje biologický hodiny tikají zatraceně přesně a komentátoři (snad s výjimkou Míry Bosáka) na mě zabírají líp než prášky na spaní. Takže zatímco ostatní šílí a prožívají poslední dvacetiminutovku, já tou dobou upadám do kómatu, stěhuju se do postele a výsledky si můžu leda tak nechat zdát. Z tohoto důvodu taky před fotbalem mírně favorizuji hokej, který má o přestávku (a jednu elektronickou tužku) víc a umožňuje mi tak načerpat ztracené síly.

• Jsme postrach tipovacích soutěží. Kurzy neřešíme, týmy tipujeme od oka, nejlepší střelce poslední sezóny neznáme. Ale Karim Benzema vypadá jako sexy loupežník a Thomas Muller zase jako kámoš od vedle, tak proč na ně nevsadit, že jo?!

• Ale především - a né že ne - koukáme na fotbal proto, že jsou tam pěkní chlapi. V posledních letech navíc výrobci sportovního oblečení pochopili, že upnuté dresy s sebou nesou pěknou řádku výhod. A my vlastně jen čekáme, až se přijde na to, že by se dalo hrát úplně bez triček.

A jak fandí Vaše přítelkyně?

P.S.: Ženská část čtenářů povinně kliká SEM!!! :-)