Miluju učení jazyků.
No, vlastně hlavně fázi příprav. Nakoupím novou voňavou učebnici pro samouky, předražené oxfordské sešity (jeden na gramatiku, jeden na slovíčka, přesně tak, jak nás to učili na základce), spoustu barevných zvýrazňovačů, a pak... Pak z toho ze dva, ze tři roky utírám prach. Na dovolené na Mallorce jsem to ale s francouzštinou dotáhla o stupeň dál. Opatřila jsem si totiž TUTORA!!!
Proč zrovna na španělském ostrově, kam se na léto přesune celé Německo? No, já asi vždycky musím mít něco extra...
Areálům s animátory se naší rodině dařilo po léta vyhýbat a já za to byla vděčná. Jakmile se směrem k mému lehátku blížil nějaký "tvořič umělé zábavy", končila pro mě dovolená a začal stres. Z toho, že ke mně opravdu přijde a začne mě přemlouvat na aquaerobik nebo karaoke. A já budu muset říct ne. Nebo v tom horším případě, za přihlížení ostatních rekreantů, poskakovat v bazénu podle pokynů opáleného metrosexuála.
Dovolená na Mallorce ale byla jiná. Bylo po státnicích na vysoké a já chtěla začít od nuly. Změnit se, otevřít se světu a udělat spoustu dalších duchaplných věcí, které jsem vyčetla v knížkách o osobním rozvoji. A tak, když se k mému lehátku sklonil opálený svalovec s tričkem "STAFF", byla jsem rozhodnutá postavit se tomu čelem a kývnout na cokoliv. Slovo dalo slovo a než jsem se nadála, už jsem střílela ze vzduchovky, dělala vláček mezi stoly v jídelně a odpoledne jsem byla přihlášená na volejbal. Animátor na mě zároveň po celý den vytrvale pořvával a nakonec se mu mé "nové já" podařilo ukecat na večerní skleničku.
Karim (ten animátor) byl Tunisan, ale žil už kolik let v Paříži. (Ha!) Mluvil lámanou angličtinou, ale jeho francouzština byla plynná. To člověk samozřejmě pozná, zvlášť když sám umí všehovšudy francouzsky poděkovat a říct hovno. Karim měl asi tak bambilion zkušeností ze všech koutů světa, především pak s mícháním drinků a skládáním oplzlých komplimentů německým důchodkyním. Prostě přesně ten typ, od kterého byste se nechali doučovat jazyk. Na druhou stranu s mým návrhem ochotně souhlasil a já v záchvatu svého "self-restartu" nadšeně přislíbila sraz další den odpoledne u něj na pokoji.
Zhruba za 24 hodin jsem klepala na jeho dveře v odlehlejší části areálu. Vybavená sešity a francouzskou konverzací. (Vážně jsem tak blbá?!?) Týpek mě posadil na balkon, nabídl mi drink (vodka se spritem, nebo spíš hlavně vodka). Chvíli jsme konverzovali (anglicky), načež se Karim zvednul, ZAMKNUL (Vážně jsem tak blbá.) a pustil z cédéčka nějakej šílenej tuniskej cajdák (Tak strašně blbá.). Při pohledu na vzduchovku, se kterou jsme předešlý den ne úplně nepřesně stříleli a která se mu houpala nad postelí, jsem se jeho vyzvání k tanci neodvážila odmítnout. Začal mi říkat, jak moc dlouho čekal na někoho, jako jsem já. (Jasně, přesně od konce minulého turnusu...) A já přemýšlela, co všechno si zlomím, až skočím z balkónu. Snažila jsem se z paměti vydolovat všechny akční scény Sandry Bullock, ale reálně v úvahu nepřipadala ani jediná, protože postprodukce prostě v normálním světě neexistuje. Naštěstí mě vysvobodila hotelová služba. Vysprintovala jsem z pokoje a zastavila se až v tom našem. Táta si pak Karima podal u večeře (asi anglicky) a já do konce pobytu chodila kanálama.
A tak jsem přišla o francouzskou konverzaci, krapet sebeúcty a zbytek respektu k animátorům.
A jak jste se chtěli učit cizí jazyky vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat