Rozhodování. Nemám ho ráda. Možnost volby mi paradoxně přináší stres a naučit se rozhodovat je zřejmě můj celoživotní úkol. Po letech tréninku jsem celkem bez problémů schopná vybrat si v restauraci z jídelníčku nebo v butiku ze dvou svetrů. Přinejhorším si koupím oba. Pokud ale stojím tváří v tvář rozhodnutí, které se jeví jako důležitější, jde do tuhého. Probudí se ve mě váhavá váha, přehnaně zodpovědná žena i lehkovážný bohém. A každá z těchto poloh se hlásí o svůj názor. Časem jsem si ale vypracovala jakýsi postup, díky němuž se mi podařilo rozhodovací proces minimalizovat na únosnou úroveň. Třeba osloví i vás.
1.fáze - Sběratel
Aby bylo vaše rozhodnutí nejlepší, buďte zvědaví a snažte se nasbírat co nejvíce informací. Ptejte se, vyzvídejte, googlujte, nebojte se sbírat i zákulisní drby. Samozřejmě následně oddělte fakta od úplné fikce. Nicméně cokoliv, co budete vědět navíc, vám v konečném výsledku poslouží ke kvalitnějšímu a rychlejšímu rozhodnutí.
2.fáze - Osvědčené triky
Po sběratelské fázi následuje fáze analytická. Jednotlivé možnosti je na základě získaných informací třeba porovnat a vybrat vítěze. Co ale dělat, když papír s plusy a minusy přestává fungovat? V tu chvíli je čas na vyšší level...
Po žebříčku
Buďte k sobě upřímní, sepište si 5 svých životních priorit a zkuste se na možnosti podívat z pohledu své životní filozofie. Pokud na prvním místě figuruje rodina a přátele, pak můžete s lehkým srdcem vyškrtnout firmu, u které by na vás čekaly přesčasy a víkendové služby. Jestliže trpíte, pokud na pracovišti nepanuje rodinná atmosféra, směřujte raději do menší firmy místo obrovské nadnárodní korporace. A pokud chcete mít brzy rodinu, zvažte vztah s mužem/ženou, který/á vám jasně dává najevo, že kariéra je pro něj na prvním místě. Většinou to totiž myslí vážně. Ano, výjimky existují, ale dost často jen proto, aby potvrzovaly pravidlo.
Test devadesátiletého já
Tuhle metodu používám celkem často a hezky ji popisuje Daniel H. Pink na svém blogu: „Představím si, že je mi devadesát a ohlížím se za svou minulostí. Co si přeju, abych „tenkrát“ býval udělal v této situaci? Ve většině případů mé devadesátileté já chce, aby moje současné já inteligentně riskovalo, spíš než se riziku vyhýbalo, a aby jednalo ušlechtile, ne jako mizera.“ Stejně může fungovat i „Test smrtelné postele“. Je to velmi užitečné například pro nakládání s rozhodnutím o tom, jak často uklízet dům: „Až budu ležet na smrtelné posteli, budu si říkat: Kéž bych umýval okna častěji?“ :-)
Rada pro kamaráda
Taky si občas říkáte: "To se mu to radí, když nejde o jeho partnera/práci/investici..." Od vlastních strachů a domněnek, které mohou být neoprávněné se lze odpoutat malým podfukem, který na své já připravíte. Zkuste si představit, že za vámi přijde váš nejlepší kamarád a požádá vás o radu v problému, který aktuálně řešíte. Jak byste mu poradili? Určitě snáze, než sami sobě. Voila.
Hoďte si korunou
Pokud máte pouze dvě možnosti, můžete na sobě vyzkoušet jednoduchý trik s házením mincí. Panna, orel, však to znáte. A tradá, máme výsledek, jenže… Jaký byl váš první pocit, který jste pocítili po odhalení mince? Křičelo něco uvnitř: „Jupí!“, nebo jste si měli spíše nutkání hodit si ještě jednou. Podvědomí neoklamete a je škoda, abyste se tlačili do možnosti, která se vám někde uvnitř nezdá.
Jsem sobec a mám se rád(a)
Nechat si poradit je fajn, ale rozhodnutí je především vaše. Ani tatínka, ani maminky, ani kamarádky, natož vaší kolegyně z práce. Každý má svůj životní příběh, svoje zkušenosti a své problémy. Rodiče byli vychováváni v jiné době a mohou mít o vás přehnaný strach. Kamarádka může mít jiné životní priority a kolegyně vám zase může závidět... O svém životním štěstí se nebojte rozhodovat sami. Zkuste si třeba odpovědět na jednoduchou otázku: Co by udělal člověk, který se má rád?
3.fáze - Strhněte tu náplast
Opravdu důležitá rozhodnutí by se měla dobře zvážit, ale v určitou chvíli je třeba přestat problém analyzovat, jinak se může člověk dostat do začarovaného kruhu. Přestaňte otálet, strhněte náplast a udělejte rozhodnutí ještě dnes. Jinak se totiž může stát, že ho za vás udělá někdo jiný, a to nemusí být vždy příjemné. Samozřejmě, že výběr nemusí být vždy trefou do černého, ale na druhou stranu je známým faktem, že většina lidí více lituje věcí, které neudělala, spíš než těch, které udělala. Přesvědčte se sami třeba v komentářích pod tímto článkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat