Voděradské bučiny

Voděradské bučiny jsou díky své poloze zhruba 30 km na jihovýchod od Prahy ideálním cílem pro jednodenní výlet, nebo chcete-li procházku. Zhruba 8 km dlouhý okruh s naučnými tabulemi vede po zpevněných cestách, proto je vhodný i pro cyklisty. Těch jsme taky jednoho únorového víkendu tohoto roku potkali ve Voděradských bučinách nemálo.

Tak mě nebaví vařit, no a co...

Nějaký čas se nemohu stravovat v kolektivních stravovacích zařízeních. Nepřišlo mi to jako nějaký zásadní problém, až do chvíle, kdy jsem zjistila, že instantní čínská polévka má jen 4 příchutě, přičemž "kachna" a "krevety" chutnají stejně. Celkem nadějně pak působila investice do toustovače. Vrcholem mé zapékací kariéry se ale stal šunka-sýr toust, do kterého - když byl lepší den - jsem dokázala přidat i rajče nebo do kečupu nasypat oregano (tomu jsem pak honosně říkala boloňský toust). Následně se nabízelo poměrně jednoduché řešení problému - vegetariánství. V obchodu se zdravou výživou jsem začala rozeznávat cizrnu i sóju, jenže dříve, než se ze mě stihl stát šťastný a plnohodnotný salátožrout, se na povrch prodraly masožravé pudy. Touha po kusu teplého žvance mě dohnala k činu, ke kterému nikdy nemělo dojít. 

Bylo třeba si UVAŘIT.

10 pravidel šťastného života

Za určitých okolností pro mě mohl být 22-hodinový transatlantický let s dvěma přestupy noční můrou. Ne však pokud existovala možnost udělat si čas na čtení. V letadle mě konečně nerozptylovaly myšlenky na to, že bych měla vyprat, uklidit, vyhodnotit grafy v Excelu nebo navštívit babičku. Byla jsem poctivě připoutaná k sedačce a připravená číst, číst a číst. A protože poslední dobou trpím na knihy o osobním rozvoji,  nejinak to dopadlo při poslední návštěvě knihkupectví. Tentokrát padla volba na knihu Mnich, který prodal své ferrari (Robin S. Sharma), která již několik měsíců figurovala na mém seznamu "must-read" na přední pozici.

Troufám si tvrdit, že již nejsem úplným "zelenáčem" v oblasti knih o rozvoji osobnosti, a tak ve mě kniha neevokovala okamžitou chuť naprosto transformovat svůj pohled na svět, rozdat peníze chudým, prodat auto a odjet meditovat do Indie. Stejně tak si myslím, že jsem četla několik mnohem lepších knih o sebepoznání. Opět zde však existuje pasáž, která mě zaujala a přiměla přemýšlet a o kterou bych se ráda podělila.

Samozřejmě neexistuje univerzální postup, jak být šťastný. Kniha však představuje 10 základních pravidel neboli rituálů (na bázi filozofie sivanských mnichů),jejichž dodržováním člověk může jít štěstí naproti. A co je důležité, tato pravidla jsou samozřejmě perfektně funkční i v moderní době.