10 + 1 věcí, které (už taky) dokážu udělat bez pocitu viny

Pocit viny je nejspíš to, co jsem cítila, když jsem v 8 letech v hračkářství ukradla nálepky s poníky. Pokaždé, když jsme pak s mámou šly kolem z družiny, bála jsem se, že paní prodavačka vyběhne ven a mamince všechno řekne. Ten strach za těch pár koníků vůbec nestál, a když nedávno hračkářství úplně zrušili, mohla jsem si po letech definitivně oddychnout.

Popisovaná situace je z těch, kdy byl pocit viny naprosto na místě. Během dospívání si ale zřejmě člověk začne vytvářet nějaký osobní seznam "měl bych" a "nemělo by se", díky kterému je občas schopný pociťovat výčitky v naprosto banálních situacích. Celkem trefně to vystihuje Bára Šťastná na svém blogu:

"Dnes mě pocit viny daleko častěji posedne v situacích, které s „dobrem“ a „zlem“ nemají nic společného. Obejme mě jako nejlepší kámoš a snaží se mě přemluvit, abych se styděla za to, co jím nebo nejím, s kým mluvím nebo nemluvím a jak trávím svůj čas."

Můj vlastní seznam se neustále obměňuje. Stále si buduji nové "pocitoviňáky", ale přibývají i situace, kdy umím být o něco víc asertivní než dřív, neříkám druhým "ano", když uvnitř cítím, že "ne", a jednoduše si dovolím myslet trochu víc na sebe.

Pocit viny už například nemám, když:

• si nechám od prodavačky ukázat několikery džíny (i ty z té nejvyšší poličky, na kterou musí shánět štafle), všechny vyzkouším, a ani jedny si nakonec nekoupím,
• dojím přílohu a nechám maso (promiň tati),
• nedočtu knihu, která mě nebaví,
• řeknu pracovníkovi telemarketingu, že opravdu nemám čas na krátký monitorovaný hovor a nebudu ho mít ani zítra a vlastně ani jindy,
• nevytřu ani nepřipravím pohoštění, když se přiřítím z práce a má přijít návštěva,
• řeknu na svátečním obědě u známých, že nemám ráda kapustu, místo toho, abych ji tajně strkala pod stůl do ubrousku,
• nejdu na party, kde jsem přislíbila účast, a místo toho zůstanu v teplákách doma u televize,
• si koupím marmeládu, která je o 30 Kč dražší, než je ta v akci,
• se nechám od přítele pozvat na večeři (třikrát za sebou),
• odmítnu ručníky nebo utěrky nebo povlečení nebo talíře nebo cokoliv jiného po babičce, protože si chci koupit věci nové a modernější,
• přiznám přítelovi, že nesnáším Hvězdnou bránu, i když je to jeho nejoblíbenější seriál.

A pilně pracuji na tom, aby se seznam rozrůstal :-)